Čís. 14927.
Třebas byl pro nedostatek předpokladů § 515 c. ř. s. přípustný samostatný rekurs do rozhodnutí prvého soudu, jímž nasazena byla oprava formální vady podle §§ 84, 85 c. ř. s., jest do rozhodnutí rekursního soudu o tom dovolací rekurs nepřípustný, má-li postižený možnost svoji stížnost uplatniti v dovolacím řízení.
(Rozh. ze dne 6. února 1936, R I 1462/35.)
Prvý soud uložil žalované podle § 84, 85 c. ř. s., by připojila ještě jedno vyhotovení odvolacího spisu. Rekursní soud zrušil toto usnesení. Důvody: Napadené usnesení bylo vydáno prvým soudem až po rozsudku, nemohlo tedy býti napadeno v odvolání (§ 515 c. ř. s.). Protože nebylo vydáno odvolacím soudem, nýbrž prvým soudem, nemohlo by býti napadáno ani v dovolání, ev. stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu, jest tudíž samostatná stížnost proti němu přípustná přes ustanovení § 85 (3) c. ř. s. (srov. rozh. čís. 9936 Sb. n. s.). Stížnost jest také důvodná. Jako žalobkyně (odpůrkyně) odvolatelčina udána jest v odvolání pozůstalost po Josefu S-ovi. Tato jest tedy odpůrkyní odvolatelčinou ve smyslu §§ 80 a 468 c. ř. s. Stačil tedy pro ni jeden stejnopis odvolání. Jako zákonní zástupci její jsou sice v odvolání označeni tří přihlášení dědicové, ale tito se podle § 550 obč. zák. považují za jednu osobu. Když tedy jeden z nich má jiného právního zástupce a ostatní dva také jiného, platí totéž, co ustanovuje § 90 c. ř. s. v druhé větě svého 1. odst.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Jde o nařízení, vydané k odstranění formální vady podle § 84 druhý odstavec c. ř. s., jež podle § 84 první odstavec druhá věta c. ř. s. nemůže býti vzato v odpor samostatným opravným prostředkem. Jen výjimečně jest jej však přece připustiti, jak se podává z ustanovení §§ 514, 515 c. ř. s., není-li dalšího odporovatelného rozhodnutí, z kteréhožto hlediska správné vycházel rekursní soud odkazuje ve svém odůvodnění na rozhodnutí nejvyššího soudu uveřejněné pod čís. 9936 Sb. n. s. Byly-li však pro to podmínky při rozhodování o rekursu, kde usnesení prvního soudu, vydané po rozsudku, nemohlo již býti napadeno odvoláním, schází zmíněný předpoklad u dovolacího rekursu, neboť žalující strana bude míti možnost v dovolacím řízení přivésti k platnosti svoji stížnost proti usnesení, jež teď napadá samostatným do volacím rekursem. Není tedy důvodu, aby byl připuštěn jako samostatný, dovolací rekurs, který bylo proto odmítnouti, neučinily-li tak již nižší soudy.
Citace:
č. 14927. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 160-161.