NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6677.

Vojenské věci: Předpis § 37 odst 2. vl. nař. č. 10/24, o přeřazení důstojníků jmenovaných z řad gážistů mimo hodn. třídu, neodporuje zákonu č. 195/20, § 6.
(Nález ze dne 27. června 1927 č. 23004/26.) Věc: Karel K. v P. proti ministerstvu národní obrany stran přeřadění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl z gážisty mimo hodn. třídy jmenován dnem 1. října 1923 poručíkem a byl tímto dnem ve smyslu § 37 odst. 2 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 přeřaděn do požitků hodn. tříd podle služného, dosaženého před jmenováním důstojníkem. Jeho žádost, aby mu byla služ. doba propočtena podle § 6 A. č. 3 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., byla nař. rozhodnutím vzhledem k ustanovení § 37 odst. 2 vl. nař. č. 10/1924 zamítnuta z důvodu, že byl jmenován poručíkem teprve dnem 1. října 1923.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
V § 6 stanovil zák. č. 195/20 o úpravě služ. požitků čsl. vojska, že gážisté, kteří v den účinnosti tohoto zákona, t. j. v den 1. ledna 1920 v činné službě byli, zařaďují se do platové stupnice stanovené v § 1 podle služ. let započítatelných pro postup do vyšších požitků. Která jsou započítatelná léta pro kategorii osob, ke které patří i st-l, t. j. pro akt důstojníky, vyšlé z řad gážistů mimo hodn. třídy, stanoví se v bodu A č. 3 cit. § 6. vl. nař. č. 10/24 stanovilo v § 37, že důstojníci, kteří byli jmenováni z gážistů mimo hodn. třídy v době od 1. ledna 1921 až do 8. června 1922, se přeřadí dnem jmenování do požitků hodn. třídy podle zásad o propočtení služ. doby, uvedených v §§ 29—31 (odst. 1) a že při pozdějším jmenování důstojníky se gážisté mimo hodn. třídy přeřadí do požitků hodn. tříd podle služného, dosaženého před jmenováním důstojníky (odst. 2).
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, tvrdíc, že právě cit. ustanovení § 37 odst. 2 odporuje předpisu § 6 zák. č. 195/1920 a to 1. poněvadž § 6 nepožaduje, aby voj. gážista byl dne 1. ledna 1920 již důstojníkem, t. j. gážistou v hodn. třídě zařaděným, nýbrž požaduje pouze, aby byl v době té v činné službě voj. a 2. poněvadž § 6 A č. 3 zák. stanoví jako zásadu pro platové přeřadění do hodn. tříd započtení a propočtení služ. doby a nikoliv, jak to činí § 37 odst. 2 vl. nař. č. 10/1924, výši služného, dosaženého před jmenováním důstojníkem.
Nss neshledal tyto námitky důvodnými.
Ad 1. § 6 zák. č. 195/1920 je zařaděn do I. dílu zák. toho (§§ 1—8), jenž dle svého nadpisu výslovně upravuje služ. požitky pouze gážistům, zařaděným do hodn. tříd. Jest tedy pro započtení a propočtení služ. doby důstojníků podle § 6 zák. předpokladem, že důstojníci, o něž jde, dne 1. ledna 1920 byli v činné službě jako gážisté do hodn. třídy zavádění a nikoli jako gážisté mimo hodn. třídy, jichž platové zařadění tímtéž dnem 1. ledna 1920 bylo upraveno §em 12 téhož zák.
Ad 2. § 37 vl. nař. č. 10/1924 jest zařaděn v části II. tohoto nař. (§§ 21—45), vydané nikoli k provádění zák. č. 195/1920, nýbrž výslovně jen k provedení novely k zákonu tomu ze 4. července 1923 č. 152 Sb., specielně pak k provedení čl. XI. a XII. toho zák., jak jest v nadpisu k § 26 uvedeno, a tento zákon č. 152/1923 nerozšířil platnost ustanovení o započtení a propočtení služ. doby ve smyslu § 6 zák. č. 195/1920 na voj. osoby, jež byly jmenovány důstojníky a zařaděny do hodn. třídy až po 8. červnu 1922. Z toho jde, že ustanovením § 37 odst. 2 vl. nař. č. 10/1924 nemohl býti porušen zákon ve smyslu stížností namítaném i bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6677. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 116-118.