NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11390.

Bylo-li nucené vyrovnání v konkursu potvrzeno před 1. srpnem 1931,
nelze na ně použiti předpisu § 163 zákona ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., nýbrž jest je posuzovati podle ustanovení konkursního řádu ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák.
(Rozh. ze dne 6. února 1932, R 2 7/32.)
V konkursu o jmění dlužníka bylo dne 24. února 1931 potvrzeno nucené vyrovnání, jímž se dlužník zavázal zaplatiti věřitelům 35% pohledávek. Ježto dlužník nedodržel ujednané splátky, vedl vymáhající věřitel exekucí k vydobytí celé obživlé pohledávky. Soud prvé stolice povolil exekuci podle návrhu, rekursní soud vyhověl rekursu dlužníka potud, že povolil exekuci jen k vydobytí již dospělých splátek vyrovnací kvóty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody: Stěžovatelka připouští, že podle konkursního řádu ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. zák., neoživla celá pohledávka, nebylo-li v čas a řádně splněno nucené vyrovnání v konkursu, tak jak tomu bylo podle § 57 vyr. ř. v doslovu čl. 3 zákona ze dne 26. dubna 1923 čís. 99 sb. z. a n. při nesplnění soudního vyrovnání mimokonkursního. Že tomu tak, vyložil nejvyšší soud již v rozhodnutí čís. 10939 sb. n. s. Stěžovatelka má však za to, že jest v projednávaném případě použiti ustanovení § 163 konk. řádu ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n., který spojuje tyto účinky za určitého předpokladu i s nesplněním vnuceného vyrovnání v konkursu, poněvadž prý jde o hmotněprávní účinky konkursu, kdežto čl. 10 uvozovacího předpisu k tomuto zákonu upravuje jen formální stránku konkursů zahájených před účinností nového zákona. Tento právní názor odporuje jasnému předpisu posléz uvedeného zákona, zejména čl. 10, k němuž poukazuje stěžovatelka. V prvém odstavci tohoto článku nařizuje se povšechně, že konkursy, které byly prohlášeny přede dnem, kterého nabude tento zákon účinností, jest skončiti podle dosavadních předpisů. V druhém odstavci se stanoví výjimky z tohoto pravidla, totiž, kterých předpisů nového konkursního řádu jest použiti i na konkursy zahájené již v den účinnosti tohoto zákona. Pod čís. 1 pak se uvádí jako taková výjimka, že platí ustanovení §§ 141 až 165 o nuceném vyrovnání, pokud nebylo vyrovnání přijato přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Neplatí tudíž toto výjimečné ustanovení, bylo-li vyrovnání přijato již před účinností nového zákona. Zákon čís. 64/1931 nabyl podle čl. 14 účinnosti za tři měsíce po vyhlášení (až na jediné ustanovení, o které tu nejde), tedy po 1. květnu 1931, kdy byl vyhlášen, takže účinnost nastala dnem 1. srpna 1931. Nucené vyrovnání bylo podle nenapadeného zjištění rekursního soudu potvrzeno usnesením konkursního soudu ze 24. února 1931. Spadá tedy vyrovnání do doby před účinností zákona čís. 64/1931 a nelze na ně použiti předpisu § 163 tohoto zákona, nýbrž jest je posuzovati podle ustanovení konkursního řádu čís. 337/1914, jenž nemá obdobného předpisu, jak již bylo dovoděno. Rozlišování mezi normami hmotněprávními a předpisy formálními jest pro tento případ vzhledem k jasnému doslovu zákona bezvýznamné.

Citace:

č. 11390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 151-152.