Čís. 14143.

Nárok na slevu z nájemného podle druhé věty § 1096 obč. zák. nelze posuzovati podle obecných předpisů o správě (§§ 922 a násl. obč. zák.). Neplatí proto pro uplatnění nároku propadná lhůta § 933 obč. zák. Bylo-li nájemné zaplaceno předem, jest nárok na poměrné vrácení činže nárokem z bezdůvodného obohacení podle § 1435 obč. zák., jenž se promlčuje v řádné lhůtě § 1479 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. února 1935, Rv I 2167/32.)
Žalobce zaplatil žalované na nájemném předem na dobu 5 let od 1. listopadu 1925 do 31. října 1930 30000 Kč. Tvrdě, že najatý byt nebyl zařízen tak, jak bylo vymíněno, domáhá se podle § 1096 obč. zák. přiměřené slevy nájemného v poměru menší upotřebitelnosti bytu za dobu, po kterou byt ten obýval. Žalovaná proti žalobnímu nároku namítla mimo jiné, že žalobou uplatňovaný nárok je v podstatě nárokem ze správy podle § 922 obč. zák., jehož se již žalobce nemůže domáhati, ježto jej neuplatňoval ve lhůtě uvedené v § 933 obč. zák. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci jest řešiti otázku, zda žalobní nárok, opřený o předpis § 1096 věta druhá obč. zák., je nárokem ze správy podle § 922 a. d. obč. zák. a zda tudíž jeho uplatnění podléhá lhůtě stanovené v § 933 obč. zák., či nikoliv. Z důvodu vadnosti najatého předmětu poskytuje zákon nájemníkovi různé nároky, mezi nimi také podle zvláštního ustanovení § 1096 obč. zák. v doslovu III. dílčí novely nárok na osvobození od nájemného, je-li věc pronajatá při odevzdání tak vadná, nebo stane-li se za trvání nájmu tak vadnou, že se nehodí k vymíněnému užívání, a to po dobu neupotřebitelností a podle jejího rozsahu. Při tomto nároku na srážku z činže podle 2. věty § 1096 obč. zák., — kterého se nájemník nemovité věci ani předem vzdáti nemůže, a při němž činže se snižuje již podle zákonného předpisu v mezích zákonem vyslovených po dobu neupotřebitelnosti a podle jejího rozsahu —, neplatí lhůty § 933 obč. zák., třeba, že jde o zvláštní druh správy při věcných nájmech za způsobilost najaté věci k ujednanému užívání. Jde to zcela jasně na jevo z motivů k III. dílčí novele str. 311 a 312, kde se mimo jiné praví, že použiti všeobecných ustanovení o správě podle § 922 a. d. obč. zák. mělo by tu problematickou cenu, a že lhůty § 933 obč. zák. by byly při ponenáhlu vznikajících vadách málo praktickými. Kromě toho jde v souzeném případě, kde činže byla zaplacena ku předu, a kde se nájemník domáhá vrácení části zaplacené činže v poměru neupotřebitelnosti a jejího rozsahu, o nárok z bezdůvodného obohacení podle § 1435 obč. zák., jenž se promlčuje teprve v řádné lhůtě promlčecí (§ 1479 obč. zák.). Právem proto vyslovil odvolací soud, že pro uplatňování žalobního nároku neplatí tříletá propadná lhůta uvedená v § 933 obč. zák.

Citace:

č. 14143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 122-123.