Čís. 15808.

Lze zabaviti pohledávku sportovního spolku (klubu) za jiným takovým spolkem z důvodu odměny za závody (zápasy), k nimž má dojiti v určité budoucí době.
(Rozh. ze dne 10. února 1937, R I 45/37.)
Prvý soud povolil vymáhající věřitelce zajišťovací exekuci zabavením pohledávek, příslušejících povinnému sportovnímu klubu po 2500 Kč za poddlužníky (jinými sportovními kluby) za zápasy, jež se měly konati 8. listopadu 1936 a dne 22. listopadu 1936. Rekursní soud návrh zamítl, jsa názoru, že jde o pohledávky, které teprve v budoucnu vzniknou, totiž teprv, vykoná-li dlužník sám plnění jím přislíbené, tedy o pohledávky v době povolení exekuce ještě nejsoucí, jejichž zabavení není dovoleno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Na peněžité pohledávky, pokud nejsou zvláštními předpisy vyňaty z exekuce, lze vésti exekuci, třebaže jsou podmíněné, časem doložené, sporné (rozh. č. 4090 Sb. n. s.) nebo závislé na vzájemném plnění (rozh. č. 9197 a 10587 Sb. n. s.). Jsou tudíž zabavitelné i pohledávky v době povolení exekuce ještě »nejsoucí«. Jen zvláštním jejich druhem jsou pohledávky, které mají anebo mohou vzniknouti z právních poměrů mezi právními poměry, co do oprávněnosti a závaznosti, i co do svého právního důvodu platně již založených, ale jež dosud plně nevznikly, protože nebyl ještě uskutečněn některý skutkový předpoklad, na němž jejich plný vznik jest podle zákona nebo smlouvy závislý. O takovou peněžitou pohledávku jde. Jej i vznik tkví v právním poměru, založeném podle exekučního návrhu mezi dlužníkem a poddlužníky tím, že se povinná strana dohodla s podlužníky na pořádání footbalových zápasů, za něž prý povinná má dostati od poddlužníků po 2500 Kč. Třebaže v rozhodující době povolení exekuce bylo nejisté, zdali podmínka nároků dlužníkových, t. j. skutečné provedení smluvených zápasů za součinnosti dlužníka a poddlužníků bude včas a řádně splněna, jest přesto tento nárok již nyní částí jmění dlužníkova, hospodářsky a právně ocenitelnou pro případ splnění oněch podmínek. Dlužník může sním podle svého uznání naložiti, může se ho vzdáti, jej zciziti, jinému postoupiti a pod. Nutno jej pokládati proto také za zabavitelný; opačný názor by vylučoval z exekuce bez zákonného podkladu části jmění dlužníkova, u nichž povinný není omezen ve svém disposičním právu, a umožnil by mu, aby s nimi volně nakládal na úkor věřitelů. Ustanovení § 8 ex. ř., jehož se povinný dovolává, tu vůbec neplatí, neboť řečený předpis míří na případy, v nichž plnění dlužníkovo je závislé na vzájemném plnění vymáhajícího věřitele, kdežto v souzeném případě vymáhající věřitel k takovému plnění dlužníkovi vůbec není zavázán, nýbrž je podmínkou úplného vzniku zabavené pohledávky to, že skutečně dojde k smluvenému zápasu, závislému na součinnosti dlužníka a poddlužníků, jež není vzájemným plněním ve smyslu § 8 ex. ř.

Citace:

Čís. 15808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 162-163.