Exekuce na nárok fideikomissního substituta se připouští?

Usnesením c. k. obchodního soudu v Praze byla žádost za povolení exekuce nuceným zřízením práva zástavního ve více vložkách poz. knihy K. na substituční právo fideikomissarní pro paní K. K. ve vložkách těch poznamenané toho obsahu, že po smrti A. Š. připadne jí stejný podíl na dvou domech v K. s K. Č., M. P. a L. Š., pro vykonatelné pohledávání V. W. v P. per 295 K 50 h s přísl. proti K. K. zamítnuta a c. k. okresní soud na K. za poznamenání zamítnutí toho v dotyčných vložkách požádán,
poněvadž
nárok fideikomissarního substituta nemůže dříve, než týž dědictví nabude, býti předmětem exekuce. Právo tomuto substitutu přináležející jest nárokem podmíněným dle § 704. ob. z. obč., proto nemůže substitut, dokud nenastalo připadnutí substituce, nabýti dědictví.
Rekursu vymáhajícího věřitele c. k. vrch. zem. soud v království Českém vyhověl, žádanou exekuci povolil, útraty přisoudil a za výkon c. k. okres. soud na K. požádal z následujících
důvodů:
Soud rekursní nesouhlasí s náhledem soudu 1. stolice, že nárok fideikomissarního substituta nemůže býti předmětem dříve, než týž dědictví nabude. Právo takové z exekuce vyňato není a ta okolnost, že jest podmíněné, exekuci nepřekáží, protože dle § 448. obč. z. každá věc může býti předmětem zástavy, která není z obchodu vyloučena. Útraty rekursu má nésti dlužnice dle §§ 41., 50. c. ř. s. a 78. ex. ř.
C. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 29. července 1912, č. j. R II 710/12, revisnímu rekursu nevyhověl z následujících
důvodů:
Právní vývody dovolací stížnosti, náleží-li na fideikomissarní právo K. K. nahlížeti jako na právo podmíněné (§ 696. ob. z. obč.), nebo jako pouze lhůtou vázané (§ 705. ob. z. obč.), jsou pro přítomný případ bez váhy. I podmíněná práva mohou býti předmětem exekuce. Snaží-li se s poukazem na ustanovení §u 448. ob. z. obč. z více ustanovení hmotného práva soukromého dovozovati, že zcizení neb zatížení práv čekatelských je nepřípustno, přehlíží se při tom, že předmětem zákonných předpisů, obírajících se touto látkou, je přece hlavně poměr dědice fiduciarního ku dědici substitučnímu a že mají za účel chrániti poslednějšího proti dědici předem obmyšlenému. Nelze pochopiti, co by zákonodárce bylo mělo pohnouti, aby právo fideikomissarního substituta chránil v poměru k jeho věřitelům. Rovněž nelze pochopiti, pokud substituční dědic (dlužnice) má míti hmotný zájem na odporu proti exekuci, která beztak jen dle § 822. obč. z. je způsobilá svůj právní účinek jeviti a která stává se bezpředmětnou, nenastane-li případ substituce. Dovolací stížnost bylo tudíž zamítnouti jako neopodstatněnou.
Dr. Worel.

Citace:

Exekuce na nárok fideikomissního substituta se připouští?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 272-273.