NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911) - Poznámku výpovědi pohledávky hypotekární, žaloby hypotekární a žaloby na výmaz (§§ 59. a 61. kn. z.) dlužno čítati k prozatimním opatřením a proto...

Čís. 319.

Předražování. Posuzování zřejmé přemrštěnosti cen při zboží, pocházejícím z cizozemska, zejména vzhledem k poklesu tuzemské valuty.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1920, Kr I. 369/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 30. března 1920, jímž byl uznán vinným přečinem podle § 20 čís. 2 lit. b) cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Provádějíc důvod zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., uplatňuje stížnost názor, že nabývací náklady a občanský zisk nemohou býti rozhodnými pro posuzování otázky zřejmé přemrštěnosti požadované ceny při zboží, pocházejícím z cizozemska, u něhož k obvyklým regulátorům cen přistupuje ještě regulátor další, totiž otázka valuty. Stěžovatel nemohl prý od Františka K., který od něho odebral škrob, koupený stěžovatelem v cizině a jím ve švýcarských francích zaplacený, obdrželi cizí valutu, které devisová ústředna K-ovi nepovolila. Následkem toho byl prý postaven před skutečnost, že obdrží valutu mnohem později, i musil prý počítati s cenou, kterou bude pro něho v korunách míti úvěr, poskytnutý mu ve výši 65540 švýc. franků, v den splatnosti, a se skutečností, tehdy známou a předvídanou v obchodním a finančním světě, že totiž v krátké době dojde v cizině k nezadržitelnému ohromnému poklesu kursu koruny, v dubnu a v květnu 1919 v Curychu prý jen uměle udržovaného, k němuž pak v následujících měsících také skutečně došlo. Nebyl prý tudíž stěžovatel s to, poříditi přesnou kalkulaci, i byl prý oprávněn, bráti při stanovení prodejní ceny zřetel k onomu poklesu koruny, kalkulovati tedy cenu mnohem výše a žádati za škrob cenu, která se dle znaleckého posudku v době prodeje za škrob platila a byla tedy jeho běžnou cenou.
Do kalkulace ze dne 21. července 1919 započetl prý valutovou ztrátu kursovní pouhými 20 proc. jen pod nátlakem trestního oznámení a v předpokladu, že valuta bude devisovou ústřednou v srpnu 1919 povolena, a konečně s vědomím, že, nedostane-li cizí valuty, vykalkulovaná cena mu nezaručuje ani náhrady vlastní kupní ceny. Ve skutečnosti utrpěl prý potom naopak značnou ztrátu, poněvadž devisová ústředna nedala povolení, by peníz, jemu za škrob zaplacený a v korunách u banky uložený, byl převeden na cizí valutu, on sám pak jako jednotlivec nebyl prý oprávněn, starati se o převod ten, který reguluje výhradně devisová ústředna. Vývodům zmateční stížnosti nelze přiznati oprávnění. Vždyť nalézací soud zjistil a obžalovaný také doznal, že rýžový škrob koupil v Curychu v kursu jeden švýc. frank = 4 Kč a že při koupi zboží to zaplatil z vlastních prostředků. Obžalovaný dle toho nemůže si započítati žádné valutové ztráty kursovní, poněvadž nemá žádných závazků do ciziny. Než i když se má za to, že mu byl poskytnut úvěr ve výši kupní ceny — jak teprve nyní tvrdí ve zmateční stížnosti — a že následkem toho bylo mu počítati s valutovou kursovní ztrátou, nelze přes to zmateční stížnost uznati za oprávněnou. Kladouc důraz na to, že stěžovateli bylo počítati s onou cenou, kterou úvěr, jemu ve švýcarských francích poskytnutý, bude pro něho v korunách míti v den splatnosti, neoznačuje stížnost především, kdy tento den nadejíti měl, takže jen dohadovati se lze toho, že jím míněna byla ona doba, kdy následkem povolení cizí valuty devisovou ústřednou měla nastati faktická možnost splacení onoho úvěru. Pak ale může míti význam pouze onen pokles koruny, k němuž došlo do srpna 1919, který ale dle samotné stížnosti činil pouze 25 proc., tedy přibližně tolik, kolik stěžovatel zařadil jako valutovou ztrátu kursovní do své kalkulace ze dne 21. července 1919. Předpokládalť stěžovatel při této kalkulaci, jak sama stížnost uvádí, že valuta bude devisovou ústřednou povolena v srpnu 1919, a týž předpoklad mohl býti stěžovateli výhradně vodítkem i při stanovení prodejní ceny, k němuž došlo rovněž v červenci 1919, ale ještě o něco dříve, než přišla k místu ona kalkulace, sestavená stěžovatelem teprve potom, kdy proti němu pro onen obchod zakročil úřad pro potírání lichvy. I není v právu zmateční stížnost, pokud pro stěžovatele reklamuje právo, by byl při stanovení prodejní ceny počítal s poklesem kursu koruny, k němuž dle stížnosti došlo teprve v měsících pozdějších, v září až listopadu 1919. Stanovisku, zde tlumočenému, dávají výraz i rozhodovací důvody rozsudku, pravíce, že obžalovaný nemůže se právem dovolávati skutečnosti, nastavší drahnou dobu po činu, který posuzovati nutno dle poměrů v měsíci červenci 1919 a nikoli dle doby pozdější. Zmateční stížností zdůrazňované, později se přihodivší události a jich pro stěžovatele nepříznivé důsledky jsou pro právní posouzení případu bez jakéhokoli významu také již proto, že je v první řadě a již od prvého počátku zavinil stěžovatel sám tím, že nedbal upozornění, jehož se mu dostalo ve vyřízení žádosti o povolení dovozu škrobu ze dne 26. května 1919, jím samým vymoženém, by si před objednávkou zboží opatřil příděl valuty od devisové ústředny. Theoreticky správnou je sice námitka zmateční stížnosti, dle níž stěžovatel jako jednotlivec nebyl oprávněn starati se o převod peněz, jemu v korunách vyplacených, na cizí valutu. Námitkou touto opírá se stížnost postupu nalézacího soudu, pokud stěžovateli vytýká, že se sám nestaral opravdově a vážně o převod peníze, v korunách jemu zaplaceného, na franky v ten způsob, že by byl obětoval korunu s 50, po případě i se 100procentní kursovní ztrátou, čímž by byl ostatně dle výpočtů rozsudku dosáhl pouze oprávnění, požadovati za kg škrobu jako cenu přiměřenou 40 K, pokud se týče ne více než 54 K. Jsouť předpisy nařízení min. fin. ze dne 18. června 1918, čís. 223 ř. z. o obchodu a oběhu cizozemských platidel a obmezení v obchodě s cizozemskem, nařízením min. fin. ze dne 30. ledna 1919, čís. 47 sb. z. a n. v platnosti ponechané, opravdu takového rázu, že je jimi vyloučena zejména možnost, opatřili si v tuzemsku zákonným způsobem bez povolení a součinnosti devisové ústředny cizozemská platidla. Tomuto právnímu stavu se příčící, shora dotčené stanovisko nalézacího soudu není však na újmu správnosti rozhodovacího výroku téhož soudu, který nalézá dle toho, co zde řečeno bylo, plné opory ve skutkových zjištěních rozsudku а k nim se pojících, veskrze případných právních úvahách soudu nalézacího. Soud zjistil, že náklady, pro stěžovatele s opatřením škrobu spojené, nedosahovaly ani 30 K za 1 kg a že přiměřenou cenou byla cena 33 K za 1 kg, jak stěžovatelem samým při započtení 20 proc. valutové ztráty kursovní vypočtena byla, i dospěl k přesvědčení, plně odůvodněnému, že stěžovatel, požaduje za 1 kg škrobu 70 K, požadoval zaň vědomě cenu zřejmě přemrštěnou přes to, že cena ta byla tehdy běžnou cenou škrobu.

Citace:

Čís. 319. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 439-441.