NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 14607.

Předpis § 46 zák. čís. 26/29 Sb. z. a n. se nevztahuje na příplatky k pensijnímu důchodu, jež povinnému vyplácí přímo jeho bývalý zaměstnavatel z důvodu soukromoprávního.
(Rozh. ze dne 10. října 1935, R I 1046/35.)
Prvý soud povolil vymáhající věřitelce Ústřední sociální pojišťovně v P. proti povinnému Stanislavu D-ovi exekuci zabavením příplatku, který povinný dostával měsíčně od své bývalé zaměstnavatelky okresní nemocenské pojišťovny v B. ke svému pensijnímu důchodu, vyplácenému mu pensijním ústavem. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Prvý soud, povoluje exekuci, nepřihlížel k ustanovení § 46 zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., podle něhož zabavení nároků pojištěnců, jakož i dávek z pojištění pensijního, přípustno jest toliko pro pohledávky v témže ustanovení pod 1 a 2 uvedené. Příplatky k pensijnímu důchodu vyplácené dlužníku okresní nemocenskou pojišťovnou jsou takovými dávkami podle zákona z exekuce vyloučenými, jsouce součástí pensijního důchodu dlužníkova. Že by šlo o vymáhání některého z nároků neb pohledávek v § 46 pod 1 a 2 zmíněného zákona uvedených, vymáhající strana ani v návrhu na povolení exekuce netvrdila, ani jinak to není ze spisů zřejmo. Neměla proto exekuce navržená býti povolena, neboť jde o zachování předpisu povahy donucovací, k němuž musí soud hleděti z úřední povinnosti.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu nové rozhodnutí.
Důvody:
Právní názor rekursního soudu nelze uznati za správný. Předpis § 46 zákona čís. 26/29 sb. z. a n. jest předpisem výjimečným a měl zřejmě na mysli, jak plyne již z jeho zařadění v zákoně, jen nároky a dávky, pokud jsou upraveny v zákonech o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, tedy jen takové nároky a dávky, jež pro pojištěnce vyplývají z tohoto veřejnoprávního pojištění proti jeho nositelům. Tyto zákonné nároky a dávky pojišťovací nesmí ovšem —mimo případy v zákoně výčetmo uvedené, o něž však tu nejde — býti odňaty oprávněné osobě žádným způsobem, a to ani s jejím svolením, ani proti její vůli (viz rozhodnutí čís. 9322 sb. n. s.). Naproti tomu nelze ze zákona dovoditi, že se výjimečný předpis § 46 zák. čís. 26/29 sb. z. a n. vztahuje i na takové příplatky k pensijnímu důchodu, které se zavázal pojištěnci vypláceti přímo jeho bývalý zaměstnavatel z nějakého důvodu soukromoprávního. Neobstojí proto důvod, z něhož rekursní soud zamítl návrh na povolení exekuce vůbec. Avšak povinný uplatňoval dále ve svém rekursu proti usnesení soudu první stolice, že by nemohl býti zabaven celý příplatek, nýbrž nanejvýše jen dvě třetiny. Touto otázkou se rekursní soud pro svůj mylný právní názor o nezabavitelnosti příplatku, jehož skutečná povaha nebyla v předchozím řízení ani dostatečně vysvětlena a zjištěna, vůbec neobíral a v tomto směru rekurs povinného nevyřídil. Bylo proto zrušiti napadené usnesení a vrátiti věc rekursnímu soudu, by v naznačeném bodě o rekursu povinného znova rozhodl.

Citace:

č. 1930. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 169-172.