NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6715.

Administrativní řízení: O předpokladech »věci rozsouzeném.
(Nález ze dne 10. září 1927 č. 18734).
Věc: Obec města K. (adv. Dr. Vladimír Hostaš z Klatov) proti ministerstvu školství a národní osvěty o patronát.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. 2317/23 adm. vyzvala osp v K. oba spolupatrony kostela a fary v P., měst. obec K. a Ferdinanda A., aby vzhledem k tomu, že na farní budově v P. jest zapotřebí nutných oprav, dali zhotoviti řádný rozpočet na nutné opravy a předložili jej se žádostí za konkurenční řízení do 3 neděl. V odpověď na vyzvání to sdělila obec města K. dopisem z 8. května 1924, že nemá za svou povinnost žádaný rozpočet zhotovovati a předkládati, poněvadž se nepokládá za spolupatrona kostela a fary P-ské, ježto vložka zemských desk deskového statku P., s níž spolupatronát byl spojen, byla usnesením zem. soudu civ. v Praze z 19. března 1924 zrušena.
Na to rozhodla jak osp v K., tak k odvolání zsp v Praze znova ve věci a uznaly souhlasně za právo, že měst. obec K. jest a zůstává spolu s Ferdinandem v O. spolupatronem kostela a fary jako vlastnice zbytku velkostatku P. vyloučeného z vložky č. . . . zem. desk a vtěleného v poz. knihy okr. soudu v K. ve vložce č. . . . poz. knihy kat. obce P., neboť přes to, že reálním patronátem stížený objekt z desk zemských byl vyloučen, vázne na těchto pozemcích reální patronát. K výrokům těm připojeny důvody, jež se obíraly meritorně věcí, a dospívaly k závěru, že jest pro právní stav patronátu jako reálního břemene na držbě pozemkové závislého nerozhodným a také bezvýznamným, zda pozemky ty jsou zapsány v poz. knize okr. soudu nebo v zem. deskách civ. soudu zem.
Jednajíc o dalším odvolání zrušilo žal. min. nař. rozhodnutím jak výměr osp-é, tak i vynesení zsp-é, poněvadž o stejném sporu rozhodnuto bylo již pravoplatně nál. min. škol. z 30. května 1922. Stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí podala obec města K., zamítnuta byla nál. Boh. 2317/23 adm. Pouhá skutečnost, že statková podstata dřív. vložky čís... desk. zem. přenesena byla do vložky č. . . . poz. knihy pro kat. obec P. se svolením příslušných k tomu soudů (zem. soudu civ. v Praze a okr. soudu v K.), nemůže se dotýkati otázky patronátního poměru ke kostelu a faře v P. a nemůže tudíž býti důvodem k novému instančnímu rozhodování o věci, o níž již pravoplatně bylo rozhodnuto.
O stížnosti uvážil nss takto:
Jak z obsahu nař. rozhodnutí zřejmo, jde v daném případě toliko o rozhodnutí rázu čistě formelního. Nss však shledal, že formelní stanovisko žal. úřadu neodpovídá platnému právu.
Úřady správní vydávají svá rozhodnutí na podkladě určité faktické a právní situace a sluší míti za to, že vůle úřadu správního chce platiti jen vzhledem ke svým předpokladům a že tedy akty správní vážou úřad, který je vydal, pokud trvají předpoklady, za kterých byly vydány, resp. pokud předpoklady ty nebyly po žádné stránce změněny. Možno proto mluviti o věci rozsouzené jen tehdy, je—li tu eadem res inter easdem partes, čili jinými slovy, pokud jest tu naprostá identita věci sporné a naprostá identita sporných stran. Identickou jest pak pojmově i názvoslovně věc jen tehdy, jsou-li všechny náznaky, jež ji charakterisují, stejné a nezměněné a je—li tedy jak faktická tak i právní situace totožná s onou, která tvořila podklad určitého výroku správního. Změnila-li se jedna neb druhá z uvedených součástí správního aktu, nelze již mluviti o věci rozsouzené a nemůže potom ani úřad správní odbývati spor stranou naň vznesený poukazem na to, že bylo již ve věci pravoplatně rozhodnuto a že tedy materielní právní moc určitého aktu jeho překáží mu v opětovném rozhodování o téže věci. Použije-li se zásad právě uvedených na sporný případ, nutno dospěti k tomuto závěru:
V přítomném sporu vznesla stěžující si obec města K. na žal. úřad v pořadu stolic správních otázku patronátu ke kostelu a faře v P. přes to, že bylo již rozhodnutím úřadu toho z 30. května 1922 o věci té rozhodnuto, a odůvodnila své žádání tím, že byl její objekt patronátem tím stížený z desk zemských vyloučen a přenesen do poz. knihy kat. obce P-ské a že ji proto patronátní závazek dále postihovati nemůže. Jak ze spisů správních vysvítá, založeno bylo uvedené rozhodnutí úřadu na zjištění, že zbytek velkostatku P., který je vlastnictvím stěžující si obce, jest zapsán v zem. deskách a bylo toto zjištění esentielní součástí skutkové podstaty rozhodnutí toho. Podle toho, co nahoře pověděno, byla tu tedy věc rozsouzená potud, pokud tento stav trval. Změnil-H se však stav ten přenesením zápisu knihovního z desk zem. do knih pozemkových, pak změnila se skutková situace, jaká tu byla v době rozhodnutí žal. úřadu z 30. května 1922, a nemá žal. úřad pravdu, domnívá-li se, že tu jde přes to o věc rozsouzenou a že by tedy odporovalo platnému právu, aby se o věci před úřady kultovými znova jednalo.
Jak dolíčeno, vycházel žal. úřad z nesprávného právního názoru při výkladu instituce rei judicatae a musilo proto nař. rozhodnutí zrušeno býti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6715. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 174-176.