Čís. 7034.

Předpisem §u 200 čís. 3 ex. ř. není vymáhajícímu věřiteli zabráněno žádati před uplynutím půl roku o zabavení věcí, ohledně nichž bylo prodejové řízení zrušeno.
Do jednoroční lhůty §u 256 ex. ř. se nezapočítává doba, po kterou vymáhající věřitel pro odklad exekuce vzhledem k žalobě o zrušení exekuce, nemohl beze své viny učiniti návrh na prodej anebo žádati, by bylo pokračováno v prodejovém řízení.
(Rozh. ze dne 4. května 1927, R I 173/27.)
Návrh dlužníka, by byla exekuce na svršky vzhledem k §u 10 vyr. ř. zrušena, soud prvé stolice zamítl, ježto exekučního zástavního práva na zabavených svršcích bylo nabyto dříve než šedesát dnů před zahájením vyrovnacího řízení. Rekursní soud návrhu dlužníka vyhověl a exekuci zrušil. Důvody: Ze zájemného protokolu E 12/25-2 vysvítá, že pod číslem E 517/26-2 pod pol. 1, 2, 3, 4, 7, 8, 13, 14, 15, 16 zabavené předměty jsou totožný s předměty v zájemném protokolu E 12/25 pod pol. 1, 2, 3, 4, 7, 9, 11, 12, 13 a 14 uvedenými. Jen ohledně těchto předmětů mohla by vymáhající strana tvrditi, že exekučního práva zástavního bylo nabyto dříve než 60 dnů před zahájením vyrovnacího řízení. Ale tvrzení to není správné. Neboť zabavení E 12/25 se stalo dne 12. ledna 1925, Od 15. října 1925 bylo vymáhající straně možno, v exekuci pokračovati. Exekuční právo zástavní zaniklo tudíž dne 12. ledna 1926 (§ 256 ex. ř.). K době odložení exekuce nelze zřetel — Čís. 7034 —
783
vzíti, poněvadž tato doba skončila ještě ve lhůtě jednoho roku ode dne zabavení a návrh na zastavení podle §u 200 čís. 3 ex. ř. byl podán po skončení doby odkladu. Dne 13. dubna 1926 byly všechny v zájemném protokolu E 517/26 uvedené předměty nově zabaveny. Tohoto dne však bylo vyrovnací řízení proti povinné straně ještě vedeno, jakž plyne ze spisu. Povinná strana odvolala se z tohoto důvodu právem na § 10 vyrov. ř. k odůvodnění návrhu na zrušení exekuce.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele potud, že obnovil usnesení prvého soudu, avšak jen pokud se týkalo předmětů popsaných v zájemném protokole ze dne 13. dubna 1926 E 517/26 pod položkou 5, 3, 1, 2, 14, 16, 7, 8, 13 (toliko jeden velký stůl) a 15, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Zůstalo nedotčeným a není také sporným, že vymáhajícímu věřiteli byla postupní listinou ze dne 26. října 1925 postoupena Ervínem W-em z jeho pohledávky 22500 Kč kromě částky 15000 Kč také veškerá exekuční práva pro tuto postoupenou pohledávku nabytá, což odpovídá také ustanovení §u 1394 obč. zák. Podle obsahu spisů okresního soudu E 13/25, zejména zájemného protokolu ze dne 12. ledna 1925, bylo pro postoupenou pohledávku nabyto zájemní právo na hmotných věcech v zájemném protokole sepsaných. Na žádost vymáhajícího věřitele byla mu pro postoupenou pohledávku povolena mobilární exekuce usnesením krajského soudu ze dne 6. dubna 1926, která byla pak provedena okresním soudem v Chebu pod E 517/26. Podle obsahu zájemného protokolu ze dne 13. dubna 1926 E 517/26 jsou svršky uvedené v protokole tom pod pol. 5, 3, 1, 2, 14, 16, 7, 8, 13 (ale toliko jeden velký stůl), 15 totožnými s předměty, které byly zabaveny pro tutéž pohledávku okresním soudem v Chebu pod E 13/25 a které jsou uvedeny v zájemním protokole ze dne 12. ledna 1925 pod pol. 1, 2, 3, 4, 7, 9, 11, 12, 13 a 14. Zástavního práva na tyto předměty nabyl vymáhající věřitel pro postoupenou pohledávku již v důsledku obsahu postupní listiny a ustanovení §u 1394 obč. zák. Nelze tu proto mluviti o nabytí nového zástavního práva teprve dnem provedeného zájmu, tedy dnem 13. dubna 1926, když vymáhající věřitel nabyl toho práva již dnem 12. ledna 1925, kdy ho nabyl postupitel Ervín W. Mylným jest také názor, že návrh vymáhajícího věřitele ze dne 5. dubna 1926 na povolení mobilární exekuce, pokud se jím žádalo jen o zabavení movitých věcí, byl s hlediska §u 200 čís. 3 ex. ř. nepřípustným, když bylo provedené řízení ve věci E 13/25 usnesením ze dne 3. listopadu 1921 zrušeno z důvodu §u 200 čís. 3 ex. ř. a neuplynula půlroční doba od zrušení. Podle ustanovení toho nemůže před projitím doby půlroční od zrušení navržena býti nová dražba. Nelze však je vykládati tak, že vymáhajícímu věřiteli jest zakázáno žádati před uplynutím půl roku o zabavení těch věcí, ohledně nichž bylo prodejové řízení zrušeno. Otázkou jest jen, zda v době podání návrhu (5. dubna 1926), bylo lze považovati zástavní právo nabyté podle E 13/25 za zaniklé podle §u 256 ex. ř., jak míní rekursní soud. Názoru jeho nelze přisvědčiti z toho důvodu, že jest vzíti v úvahu dobu, po kterou bylo exekuční řízení, jak jest ze spisů E 13/25 patrno, odloženo, totiž dobu od 30. ledna 1925 do 15. října 1925. Podle shodného názoru literatury a judikatury nezapočítává se do roční lhůty §u 256 ex. ř. doba, po kterou vymáhající věřitel pro odklad způsobený žalobou o zrušení exekuce, nemohl beze své viny učiniti návrh na prodej anebo žádati, by bylo pokračováno v prodejovém řízení. Podle toho nebylo zástavní právo nabyté vymáhajícím věřitelem na věcech zabavených podle spisů E 13/25, dne 5. dubna 1926 zaniklé. Spisy krajského soudu Kv 104/25 jest zjištěno, že o jmění povinné strany bylo zahájeno vyrovnací řízení dne 17. prosince 1925, které bylo usnesením krajského soudu ze dne 7. října 1926 prohlášeno za skončené. Vzhledem k tomu nelze, pokud se týče zabavených věcí totožných (jak shora uvedeno) v obou zájemních protokolech (E 13/25 a E 517/26 okresního soudu v Ch.) mluviti o zástavním právu v §u 10 vyr. ř. uvedeném. Naopak jde tu o zástavní právo nabyté podle §u 11 vyr. ř. Nemá proto návrh povinné strany na zrušení exekuce, pokud se týče těchto předmětů v zákoně opory. Co se týče ostatních svršků v zájemním protokole okresního soudu v Ch. E 517/26 uvedených, jde tu o soudcovské zástavní právo nabyté po zahájení vyrovnacího řízení. Toto jest podle §u 10 vyr. ř. neplatné a důsledkem toho jest také odůvodněn v tom směru návrh povinné strany na zrušení exekuce (§ 39 čís. 2 ex. ř.).

Citace:

Čís. 7034. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 808-810.