NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6518.

Učitelstvo: * Učitelům s percentuální výměrou ročního odpočivného (předposl. odst. § 8 zák. čís. 251/22) přísluší nárok na jednotný drahotní přídavek v plné výměře stanovené § 10 zák. čís. 394/22.
(Nález ze dne 2. května 1927 č. 5683.)
Věc: Františka D. ve V. proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru jednotného drahotního přídavku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 23. února 1924 poukázala zšr v Praze st-lce, učitelce žen. ruč. prací s 50% výměrou požitků, při přeložení do trvalé výslužby pens. požitky, mezi tím také jednotný drah. přídavek, v téže percentuální výměře. St-lka namítala, že jí přísluší tento přídavek v plné výměře.
Zšr vyslovila rozhodnutím ze 7. května 1924, že st-lka nemá nároku na plnou výměru drah. přídavku a odůvodnila výrok svůj takto: St-lka vyučovala posléze v 9 týdenních hodinách a požívala v akt. službě perc. výměry požitků, která se týká všech příjmů i jednotného drah. přídavku. Podle odst. 1. § 8 zák. č. 251/22 a podle předposl. odst. § 8 uvedeného zák. náleží učiteli s perc. platy pens. základna v téže perc. výměře, kterou mu byly vyměřeny naposledy služ. příjmy. Ježto st-lce byly vyměřeny v činné službě platy ve výši 50% plných příjmů, má zákonitý nárok toliko na 50% výměru pens. požitků ze všech složek platů dle § 8 zák. č. 251/22 a náleží jí tedy jen 50% ní jednotný drah. přídavek. — Min. škol. nař. rozhodnutím odvolání zamítlo, »ježto nemá st-lka z důvodů výnosu zšr-y na větší výměru pens. požitků zákonitého nároku. Kdyby byl st-lce k těmto požitkům poukázán plný drah. přídavek ročních 3206,40 Kč, činily by její celkové požitky ročně 12608 Kč 40 h, což jest o 1278 Kč více, než činil její zákonitý příjem v činné službě.«
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss důvodnou. — — — —
Žal. úřad přehlíží, že odstavec 1. § 8 zák. č. 251/22 týká se výslovně toliko požitků podle §§ 5 až 7, tedy zcela nepochybně toliko aktivních požitků, nikoli též výslužného a zaopatřovacích požitků, a že předposlední odstavec téhož §, jednající o výslužném a zaopatř. požitcích nemá ve příčině těchto odpočivných požitků ustanovení obdobného onomu, jež dal zákon v prvém odstavci o požitcích aktivních, nýbrž že tento předposlední odstavec mluví výslovně jen o percentuální výměře penssijní základny. Poněvadž však pens. základna se netvoří ze souhrnu všech požitků v aktivitě pobíraných, nýbrž toliko ze služného a 50 %ního místního přídavku pro Prahu (viz zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., čl. II. § 3 a čl. III. § 2 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. ve znění zák. z 7. října 1919 č. 541 Sb., čl. II. § 5 a § 28 par. zák.), je patrno, že o § 8 zák. č. 251/22 nemohl žal. úřad své stanovisko právem opříti.
Že by stanovisko to bylo lze dovoditi z nějakého jiného zákonného ustanovení, žal. úřad netvrdí a nss neshledal, nýbrž naopak uznal, že stanovisko to je v odporu se zákonem č. 394/22. Stanoviť tento zákon v § 10 B. výslovně, že státním zaměstnancům, zařazeným do hodn. tříd ..... příslušejí jednotné drah. přídavky při ročním odpočivném do 14000 Kč výlučně 4008 Kč ročně, od 14000 Kč do 18000 Kč výlučně 3000 Kč ročně atd. a v § 11, že se tyto přídavky 1. dubnem 1923 počínajíc snižují o 20%. Ze slov »při ročním odpočivném do 14000 Kč výlučně ...« je patrno, že zákon přídavky ty poskytuje jako plus k ročnímu výslužnému a že stanoví míru jejich dle ciferní výše ročního odpočivného. Že by při ročním výslužném, jež bylo vzhledem k perc. výměře požitků vyměřeno zaměstnanci také jen v perc. výměře, příslušela zaměstnanci také toliko perc. výměra těchto přídavků, nevyslovil ani zák. č. 394/22 ani jiná právní norma přes to, že zákonodárci nemohlo býti přece neznámo, že zákon ten vztahovati se bude dle článku IV. zák. paritního též na učitele veř. škol nár., z nichž právě některé kategorie mají odpočivné toliko v perc. výměře.
Z toho plyne, že také učitelům s perc. výměrou ročního odpočivného (předposl. odst. § 8 č. 251/1922) přísluší nárok na jednotný drah. přídavek v plné výměře stanovené § 10 zák. č. 394/22. Za tohoto právního stavu jest zcela bezvýznamno, že st-lčiny požitky ve výslužbě budou činiti více než činil její zákonitý příjem v činné službě.
Poněvadž tedy nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním názoru, slušelo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6518. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 775-776.