Č. 6092.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Řízení před nss-m (Slovensko): Odmítl-li okresní úřad jako předčasné odvolání, podané z výzvy učiněné obcí, aby strana podala přiznání k dávce, není do rozhodnutí okr. úřadu stížnost na nss přípustná.
(Nález ze dne 23. listopadu 1926 č. 24161.)
Věc: Firma »Domovný lesný priemysel, úč. spol.« v T. proti okresnímu úřadu v Trenčíně o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se odmítájako nepřípustná.
Důvody: Ob. představenstvo v M. vyzvalo st-lku podle § 16 pravidel o ob. dávce z přírůstku hodnoty, aby během 14 dnů oznámila jednání, které jest základem převodu a aby do 14 dnů podala přiznání k dávce z přírůstku hodnoty a to stran nemovitostí v M., odprodaných Ondřeji a Josefu K., Janu B. a spol. a Josefu B. Na vyzvání to vyjádřila se st-lka dne 30. dubna 1924, že dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti může býti vyměřena jen z převodů nastalých od 23. května 1922 a když kupní smlouva uzavřena byla 19. května 1922, resp. 21. května 1922, že ob. zastupitelstvo nemá právního podkladu dávku tu vyměřiti. Ob. rada usnesením z 15. května 1925 vyzvala však st-lku, aby potřebné doklady opatřila, jinak že se dávka vyměří z moci úřadu.
St-lka proti tomuto usnesení podala odvolání, které žal. úřad nař. rozhodnutím odmítl, poněvadž záležitost s vydáním plat. rozkazu ještě není dokončena dle § 37 zák. č. 329/21 a příslušných pravidel.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané musil se nss především z povinnosti úřadní zabývati otázkou, zda nař. rozhodnutí jest konečným ve smyslu § 5 zák. o ss.
V nálezu Boh. 3949 adm. byl již vysloven právní názor, že podle pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (dodatek III. k nař. č. 143/22), rozhoduje o této dávce na Slov. ve velkých a malých obcích počínaje dnem 1. lednem 1923 v poslední správní stolici župní úřad jako vyšší úřad dohlédací.
V daném případě ovšem nejednalo se ještě o plat. rozkaz, kterým by byla vybírána dávka, nýbrž zatím jen o otázku, zdali byla st-lka právem po rozumu § 16 pravidel k podání přiznání vyzvána, když namítala, že převody nemovitostí, o které tu jde, dávce vůbec nepodléhají. Nebyl tedy výměr obecní rady ze dne 15. května 1925 plat. rozkazem o dávce, nýbrž pouhým předběžným vyřízením a mezitímním rozhodnutím otázky st-lkou nadhozené o její povinnosti k podání přiznání. Rozhodnutí žal. úřadu pak zamítlo odvolání jako předčasné. Šlo tudíž o rozhodnutí, resp. příkaz vydaný před vyměřením dávky (§ 19, odst. 4 pravidel), proti němuž není zvláštní opravný prostředek přípustný.
Chtěla-li st-lka tento výrok o předčasnosti, resp. o nepřípustnosti jako odvolání dále stížností napadnouti, bývala by tak musila učinili pořadem stolic v § 19 pravidel předepsaným. Stížnost její k nss podaná jest však nepřípustnou, protože nař. rozhodnutí není konečným rozhodnutím správního úřadu ve smyslu § 5 zák. o ss.

Citace:

č. 6092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 671-672.