NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Čís. 9183.

Vymáhající věřitel, jenž nevznesl při dražebním roku odpor proti příklepu pro vadu podle § 184 čís. 7 ex. ř., nemůže tuto vadu uplatňovati v rekursu. Rekurs takový jest odmítnouti, rekursnímu soudu jest však přihlížeti z úřadu k vadě podle § 184 čís. 7 ex. ř.
Nesplozenému potomstvu nelze uděliti příklep k dražené nemovitosti. Příklep jest odepříti i osobám již splozeným, vystupují-li při nejvyšším podání s nesplozeným potomstvem jako celek.
(Rozh. ze dne 19. září 1929, R I 717/29.)
Při dražebním roku udělil soud prvé stolice příklep exekučně vydražených nemovitostí nezl. Janu a Bedřichu A-ovým a dalším ještě nenarozeným manželským dětem Emila A-а. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele zrušil rozvrhové usnesení i s předchozím exekučním řízením při dražebním roku pro zmatečnost a uložil prvému soudu, by v exekučním řízení ve smyslu § 169 ex. ř. pokračoval a zároveň zařídil příslušné knihovní zápisy. Důvody: Napadené usnesení jest zmatečné, ježto příklep byl udělen nabízeči, jenž nemá způsobilosti k uzavření smlouvy а k nabytí vydražených nemovitostí (§ 184 čís. 7 ex. ř.). Nenarozené a dokonce dosud nepočaté dítě, o něž jde v tomto případě, nelze považovati za osobu ve smyslu § 16 obč. zák., nepožívá ochrany § 22 obč. zák. a nemůže jako právní podmět ani nabýti práv ani se s právní účinností zavázati aniž může býti pro ně zřízen zástupce. Vzhledem k tomu, že takové děti vystupují jako nejvyšší podatelé a nabyvatelé vedle žijících dětí, zastoupených jich otcovským opatrovníkem, jest tyto děti považovati za jeden celek a pro nezpůsobilost těchto ještě nepočatých dětí k nabývání práv a vzhledem k § 10 knih. zák. jsou vyloučeny i děti již žijící z nabytí vydražené nemovitosti. Jde tedy o zmatečnost řízení, jímž byly nemovitosti přiklepnuty neexistující osobě vedle osob již existujících, tento nedostatek nelze napraviti a proto bylo exekuční řízení, pokud jest dotčeno zmatečností, zrušeno.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu nezl. Jana a Bedřicha A-ových, jakož i ještě nenarozených manželských dětí Emila A-a, a změnil napadené usnesení potud, že odmítl rekurs vymáhajícího věřitele, nevyhověl však dovolacímu rekursu, pokud rekursní soud z úřadu zrušil, správně změnil usnesení prvního soudu v ten rozum, že odepřel udělení příklepu vydražitelům a uložil prvému soudu, by v exekučním řízení pokračoval a provedl příslušné knihovní zápisy.
Důvody:
Pokud dovolací rekurenti napadají usnesení rekursního soudu po stránce formální, vytýkajíce, že usnesením bylo rekursu vymáhající věřitelky proti udělení příklepu z důvodu § 184 čís. 7 ex. ř. vyhověno, kdežto prý bylo rekurs jako nepřípustný odmítnouti, jest výtka oprávněná. Podle § 187 ex. ř. mohou osoby v tomto § uvedené, mezi něž patří též vymáhající věřitel, odporovati udělení příklepu rekursem pro vady vytčené v § 184 ex. ř. jen tehdy, když pro tyto vady vznesly odpor při dražebním stání. Vymáhající věřitelka nevznesla pro vadu podle § 184 čís. 7 ex. ř., v rekursu uplatňovanou, při dražebním roku odpor proti příklepu, její rekurs proti příklepu pro tuto vadu byl nepřípustný a správně bylo jej odmítnouti (§§ 526 c. ř. s. a 78 ex. ř.). Tak se mělo státi, i když k vadě příklepu podle § 184 čís. 7 ex. ř. jest přihlížeti z úřadu (§ 186 první odstavec ex. ř.) a i když rekursní soud uznal udělení příklepu podle uvedeného místa zákona za vadné. Tu bylo na rekursním soudu, by zrušil příklep z úřadu, nikoli však, by jej zrušil, vyhovuje nepřípustnému rekursu. Bylo proto částečnou změnou usnesení rekursního soudu vyhověti dovolacímu rekursu potud, že se rekurs vymáhající věřitelky jako nepřípustný odmítá.
Ve věci samé jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že děti dosud ani nezplozené nejsou osobami po rozumu §§ 16 a 22 obč. zák. a nemohou se státi ani podměty práv neb závazků ani nejsou způsobilé k právním jednáním. Odůvodnění tohoto názoru rekursním soudem jest v podstatě správné а k vůli úplnosti dodává se jen toto: § 274 obč. zák. sice ustanovuje, že lze zříditi opatrovníka i potomstvu dosud nezplozenému, ale toto ustanovení jest výjimečným a platí jen ve zvláštních případech. Zákon dovoluje, by bylo pečováno i o takové potomstvo fideikomisárními substitucemi (§ 612 obč. zák. a dvor. dekret ze dne 29. května 1845, čís. 888 sb. z. s.), rodinnými fideikomisy (§ 618 obč. zák.) a nadacemi (§ 646 obč. zák.). V těchto případech nutno i takovému dosud nezplozenému potomstvu zříditi opatrovníka, by nebylo zkráceno v případě, že mu bylo něco zůstaveno na případ smrti. Ustanovení toto nelze však zevšeobecňovati v ten rozum, že občanský zákon uznává nezplozené potomstvo za osoby v každém směru, že je prohlašuje za způsobilé k nabytí práv а k právním jednáním vůbec. Ten smysl nemá ani ustanovení § 274 obč. zák. ani ustanovení dvor. dekretu ze dne 29. května 1845, čís. 888 sb. z. s. (Viz Ehrenzweig, System rak. práva soukromého 1925 § 63, Stubenrauch Komentář k obč. zák. str. 343). Nejsou tedy nezplození potomci způsobilými uzavírati smlouvy a nemohli tudíž ani v dražebním řízení koupiti nemovitost, o niž tu jde. Jest tu případ § 184 čís. 7 ex. ř., k němuž měl podle § 187 ex. ř. první soud z moci úřední přihlížeti a, an tak neučinil, zrušil, správně změnil právem rekursní soud z úřadu usnesení prvního soudu a vydražitelům, mezi nimiž byli i potomci nezplození, příklep odepřel. Též je správným právní názor rekursního soudu, že jest všecky vydražitele považovati za celek a že nutno, byly-li mezi vydražiteli osoby nezplozené, příklep odepříti všem, neboť by se podíly jednotlivců nedaly podle § 10 knih. zák. určiti v poměru k celé nemovitosti.

Citace:

č. 9183. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 254-256.