NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12719.

»Pravoplatným« ve smyslu § 575, třetí odstavec, c. ř. s. nebyl rozsudek, proti němuž bylo, byť i opožděně, podáno odvolání, pokud o včasnosti odvoláni nebylo právoplatně rozhodnuto.
(Rozh. ze dne 23. června 1933, Rv I 831/33.)
Rozsudkem ze dne 30. března 1932 byli manželé P-ovi uznáni povinnými vykliditi najaté místnosti a odevzdati je pronajímatelce, firmě K. Z tohoto rozsudku podali manželé P-ovi odvolání, jež bylo odvolacím soudem odmítnuto. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu proti odmítacímu usnesení. Dne 4. června 1932 navrhla firma K. proti manželům P-ovým povolení exekuce vyklizením. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se manželé P-ovi na firmě K., by bylo uznáno právem, že nárok strany žalované z rozsudků ze dne 30. března 1932 byl z důvodu § 575 c. ř. s. a § 1114 obč. zák. zrušen, že exekuční nárok z uvedeného rozsudku zanikl a pominul a že strana žalovaná není oprávněna žádati na jeho základě o nucené vyklizení krámu a bytu. K odůvodnění žalobního nároku uvedli žalobci, že exekuční titul zanikl, poněvadž se stal vykonatelným dne 16. dubna 1932 a podle § 575 c. ř. s. ve 14 dnech po tom, kdy nastala doba pro vyklizení v rozsudku určená, nebyla navržena exekuce vyklizovací, takže strana žalovaná měla nejdéle do 1. května 1932 žádati o vyklizovací exekuci, která však navržena teprve 4. června 1932, když již exekuční titul zanikl. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Proti rozsudku ze dne 30. března 1932, jímž povoleno vyklizení, bylo podáno odvolání, o němž rozhodnuto bylo krajským soudem dne 14. května 1932 a konečná právoplatnost rozsudku nastala teprve rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 1932. Nemohla tudíž žalovaná strana na základě neprávoplatného rozsudku v té době, jak tvrdí strana žalující, žádati exekuci. Tím jasně jest prokázáno, že exekuční titul trvá, a vede tudíž strana žalovaná exekuci právem. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Podle § 575, třetí odstavec, c. ř. s. pozbudou soudní či mimosoudní výpověď nebo příkaz k odevzdání nebo k převzetí najatého neb propachtovaného předmětu, proti nimž námitky nebyly včas podány, rovněž právoplatné rozsudky o takových námitkách, platnosti s výhradou výroku o náhradě nákladů, jestliže ve čtrnácti dnech po tom, co nastala doba v těchto příkazech nebo v rozsudku pro vyklizení nebo předání najatého neb pachtovaného předmětu určená, nenavrhne se exekuce pro toto vyklizení neb předání. Rozsudek okresního soudu ze dne 30. března 1932, exekuční titul pro vyklizovací exekuci tvořící doručen byl zástupci firmy dne 7. dubna 1932. Poněvadž předmětem žaloby bylo vyklizení najatého předmětu, činila odvolací lhůta podle § 575 prvý odstavec c. ř. s. osm dnů, takže uplynula 15. dubnem 1932 a 16. dubna 1932 stal se rozsudek ten vykonatelný. Podle § 466 c. ř. s. staví se však právní moc a vykonatelnost rozsudku jen odvoláním v čas vzneseným v rozsahu odvolacích návrhů až do vyřízení opravného prostředku. Strana žalující podala sice proti rozsudku ze dne 30. března 1932 odvolání, avšak stalo se tak teprve 23. dubna 1932, tedy po uplynutí osmidenní odvolací lhůty a proto opožděně. Poněvadž odvolání včas podáno nebylo, stal se rozsudek dnem 16. dubna 1932 vykonatelným. Nemělo-li tedy dojiti k následkům uvedeným v § 575 odst. 3 c. ř. s., bylo na žalované straně, aby nejdéle do 30. dubna 1932 navrhla u okresního soudu exekuci vyklizovací. To však strana žalovaná učinila až dne 4. června 1932 a tudíž v době, kdy exekuční titul dle ustanovení § 575 odst. 3 c. ř. s. již dávno před tím platnosti pozbyl. Žalovaná strana nemůže se odvolávat! na to, že proti vyklizovacímu rozsudku bylo podáno odvolání. Neboť, jak shora uvedeno, bylo odvolání opožděné a měla proto ve lhůtě § 575 odst. 3 c. ř. s. zakročiti o povolení exekuce, nečekajíc na výsledek odvolacího řízení. Tím však, že žalovaná strana návrh exekuční nepodala včas, pozbyl exekuční titul, rozsudek ze dne 30. března 1932 platnosti, tím nastalo dle § 1114 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 575 odst. 3 c. ř. s. mlčky prodloužení poměru nájemního a jest proto žalobní prosba v zákoně ospravedlněna.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud vyhověl odvolání žalobců a, změniv rozsudek prvého soudu, uznal podle žaloby z důvodu, že žalovaná zameškala lhůtu uvedenou v třetím odstavci § 575 c. ř. s. a návrh na exekuci vyklizením podala teprve dne 4. června 1932, po uplynutí uvedené čtrnáctidenní lhůty po tom, co nastala doba v rozsudku z 30. března 1932 určená, tedy v době, kdy rozsudek ten dle ustanovení § 575 třetí odstavec c. ř. s. pozbyl platnosti. Avšak s tímto právním názorem odvolacího soudu nelze souhlasiti. Proti rozsudku bylo podáno žalovanými (nynějšími žalobci) odvolání poslední den čtrnáctidenní lhůty (22. dubna 1932), odvolací spis byl doručen zástupci (tehdejší) žalobkyně dne 2. května 1932, odvolání pak bylo předloženo odvolacímu soudu, který usnesením ze 14. května 1932 odvolání jako opožděné odmítl. Toto usnesení bylo doručeno zástupci žalující firmy dne 1. června 1932, a na to dne 4. června 1932 byl podán návrh na exekuci vyklizením. Proti odmítnutí odvolání byl podán žalovanými dovolací rekurs, jemuž nejvyšší soud nevyhověl rozhodnutím z 13. srpna 1932. V třetím odstavci § 575 c. ř. s. se mluví o právoplatném rozsudku. Rozsudek, o který tu jde, nebyl právoplatným, ano bylo proti němu podáno odvolání, pokud o včasnosti odvolání právoplatně nebylo rozhodnuto. Důsledkem toho rozsudek ten v době, kdy podán návrh na povolení exekuce vyklizením (4. června 1932), ještě nepozbyl platnosti ve smyslu ustanovení třetího odstavce § 575 c. ř. s.

Citace:

Čís. 13127. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 670-671.