Čís. 13541.

Ustanovení §§ 582, 596 c. ř. s. se nevztahuje na soud na výběr daný, když žalobu o zrušení rozhodčího výroku podává strana, jež by měla ve hlavním sporu postavení žalovaného.
(Rozh. ze dne 17. května 1934, R I 537/34.) Žalobu o neúčinnost a o zrušení výroku rozhodčího soudu podal žalobce cizozemec na okresním soudě v T. v Čechách, odůvodňuje příslušnost dovolaného soudu ustanovením § 99 j. n. Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl a žalobu, odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud má za to, že sudiště majetku podle § 99 j. n. nepřichází v souzeném případě v úvahu pro příslušnost dovolaného soudu, ježto toto sudiště jest su^ dištěm volby, a odvolává se na rozhodnutí bývalého nejvyššího soudního dvoru ve Vídni ze dne 18. června 1902, čís. 8323, čís. 1954 Gl. U. n. ř., v němž bylo vysloveno, že se ustanovení § 582 c. ř. s. nevztahuje na sudiště volby, byla-li žaloba o zrušení rozhodčího výroku podána tím, kdo by byl žalovaným v případě soudního vyřízení sporu ve hlavní věci. Leč toto rozhodnutí býv. víd. nejv. soudu jest překonáno rozhodnutím téhož soudu ze dne 25. února 1913, R I 108/3, Gl. U. n. ř. čís. 6320, podle něhož se § 582 c. ř. s. vztahuje i na sudiště volby. Sudiště podle § 582 c. ř. s. bylo sice založeno v zájmu tuzemských oprávněných, leč mohou ho použiti i tuzemci i cizozemci, ježto zákon v tomto směru nerozeznává. V § 99 j. n. se jen vyžaduje, by osoba, proti níž žaloba směřuje, neměla v tuzemsku bydliště. Ježto nynější žalobce, jenž by v případě soudního sporu v hlavní věci byl žalovaným, bydlí v cizině, vztahuje se na něho podle §§ 596, 582 c. ř. s. i ustanovení § 99 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jak soud první stolice správně rozpoznal, nevztahuje se ustanovení §§ 596, 582 c. ř. s. na soud na výběr daný, když žalobu o zrušení rozhodčího výroku podává strana, jež by měla postavení žalovaného v hlavním sporu, poněvadž nemůže věděti, u kterého soudu by byl odpůrce podal žalobu (§ 102 j. n.). Jinak by mohl ten, kdo by byl žalovaným v hlavním sporu, má-li své bydliště v cizozemsku, podle libovůle určiti tuzemský soud, u kterého Chce podati žalobu o zrušení rozhodčího výroku tím, že by přesunul část svého jmění do soudního okresu jím určeného, což zajisté nebylo úmyslem zákona. Rozhodnutí Gl. U. 6320 se rekursní soud neprávem dovolává, neboť tam byl žalobce ve sporu o zrušení i žalobcem v hlavním sporu.

Citace:

Čís. 13541.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 578-579.