Čís. 4494.

Jmění náboženské matice jest samostatným neosobním jměním, jehož správu vede stát svými úřady. Není zásadně vyloučeno, by správce, cizího majetku svými vlastním jménem neujednal s někým smlouvu pracovní (smlouvu o dílo), třebas tato práce (dílo) jest hospodářsky činěna pro spravovaný majetek.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1924, R I 1012/24).
Žalobci byly zadány akordním protokolem ze dne 15. května 1916 c. k. místodržitelstvím v Čechách restaurační práce na farním kostele v Praze. Žalobce práce provedl a domáhal se úplaty na československém eráru. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Žalobce tvrdí, že žaluje z námezdního poměru, že práce u něho objednal žalovaný erár, je převzal, že smluvními stranami byl on, žalobce a erár a že jest proto erár povinen odměnu za vykonané práce mu zaplatiti. Žalovaná strana vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace, poněvadž náboženská matice není podle své povahy státním jměním, nýbrž zvláštním samostatným fondem, samostatnou právnickou osobností, spravovaným státními úřady. Žalobce v odvolání sice tvrdí, že žádá zaplacení od státu jako správce náboženské matice, která je patronem kostela, v němž práce jím byly prováděny, trvá však na tom, že odměnu jest povinen zaplatiti mu erár, poněvadž dílo sám vlastním jménem objednal a převzal a věcí jeho (žalobce) není, by luštil vnitřní poměr eráru k náboženské matici, po případě k obci pražské. Soud prvý pokládá otázku, kdo dílo objednal za nerozhodnou, poněvadž zjistil, že erár práce dodatečně schválil a přijal, je však toho názoru, že erár jako správce náboženské matice byl k tomu oprávněn a že z objednání (schválení) díla nevzešel pro erár závazek k zaplacení odměny, ježto by žalobce musil dokázati, že erár závazek takový a to jak ohledně tangenty patronátní i přifařenecké na sebe vzal, žalobce však existenci takového závazku ze smlouvy s erárem ani netvrdí. S názorem tím však odvolací soud souhlasiti nemůže. Dle ustanovení § 1170 obč. zák. objednané dílo (práce) má zaplatiti zákazník (objednatel) a žalobce tvrdí, že žalovaný erár sám vlastním jménem práce objednal, schválil a převzal. Žalovaná strana dovolává se proti tomu akordního protokolu ze dne 15. května 1916 zejména posledního odstavce §u prvého, dle něhož ohledně přifařených t. j. obce pražské postará se podnikatel sám, aby splátka připadající na obec Pražskou vždy řádně mu byla na poukaz c. k. místodržitelství vyplacena a nemá v eventuelním nezaplacení téže podnikatel nějakých nároků proti patronu kostela, dotyčně proti náboženské matici, ale nehledíc k tomu, že i tangenta přifařených — a o tu vlastně dle tvrzení strany žalované se jedině jedná, — má býti vyplacena na poukaz c. k. místodržitelství tedy orgánu žalovaného státu, uvádí žalobce, že práce zadané akordním protokolem byly již zaplaceny, nejsou předmětem sporu a nemohou proto ustanovení jeho sloužiti za podklad pro rozhodnutí o obsahu smlouvy o dílo, za něž nyní odměna se požaduje. Žalobce dovolává se však všeobecných podmínek, dle nichž (§ 1 odst. šestý) objednatelem díla byl žalovaný erár sám, proti čemuž žalovaná strana uvádí, že tyto podmínky jsou součástí akordního protokolu ze dne 15. května 1916 a namítá konečně, že žalovaný erár nebyl vůbec objednatelem dalších prací, se žalobcem žádnou smlouvu neuzavřel, ježto žádný další zadávací protokol nebyl úředně schválen a odměnu za další práce platil dobrovolně. Je proto nutno zjistiti, zda mezi žalobcem a žalovanou stranou uzavřena byla smlouva o dílo, žalobcem tvrzená, jakého obsahu a zda důsledkem toho žalobci požadovaná jím odměna od žalované strany přísluší. Žalobce o svém tvrzení nabídnul důkazy. Soud prvý okolnostmi těmi se nezabýval, pročež zůstalo řízení kusým a neúplným a bylo proto rozsudek z důvodu §u 496 čís. 2, 3 c. ř. s. zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Jmění náboženské matice jest ovšem samostatným, neosobním jměním, tudíž právnickou osobností dle §u 26 obč. zák., a na povaze její ničeho se nemění tím, že správu této nadace vede stát svými úřady. Ale otázka tato není pro tento spor výlučně rozhodna. Přisvědčiti jest odvolacímu soudu, že zásadně vyloučeno není, by správce jakéhokoliv cizího majetku svým vlastním jménem neujednal s někým smlouvu pracovní, nebo smlouvu o dílo dle §u 1151 obč. zák., třebas práce nebo dílo hospodářsky činěno jest pro spravovaný majetek. Ježto odvolací soud, jemuž dle §u 498 c. ř. s. přísluší přezkum zjištění prvého soudu, neshledal zjištění tato ve skutkové otázce, zda žalovaný erár ujednal smlouvu se žalobcem ve vlastním jméně, úplnými, nezbylo mu, než aby rozsudek prvé stolice zrušil a nařídil, by řízení bylo doplněno způsobem v napadeném rozsudku uvedeným.

Citace:

č. 4494. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 811-813.