Čís. 9128.

Smír, jímž byly uspořádány věci manželů ve smyslu trvalého, avšak pouze faktického zrušení manželského společenství, jest neplatným.
(Rozh. ze dne 23. srpna 1929, Rv I 561/29.)
Při zrušení manželského společenství roku 1922 ujednali manželé soudním smírem, že manžel bude platiti manželce výživné 90 Kč měsíčně. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se manželka na manželi zvýšení výživného o dalších 90 Kč měsíčně, ježto jí 90 Kč měsíčně naprosto nestačí k výživě. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni dalších 60 Kč měsíčně, odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Žaloba se opírá o smír, uzavřený mezi stranami dne 6. dubna 1923, tedy o smlouvu, nikoliv o zákonnou povinnost manželovu, poskytovati manželce slušnou výživu podle § 91 obč. zák. Smyslem a účelem smíru bylo definitivně uspořádati věci manželů ve smyslu trvalého zrušení manželského společenství, a ne snad jen přiznati manželce výživné po dobu odděleného bydlení bez úmyslu zrušiti manželské společenství. Dohoda o výživném jest v těsné spojitosti s umluveným zrušením manželského společenství. Zrušení manželského společenství jest však bez šetření předpisů o soudním rozvodu manželství od stolu a lože, pokud se týče předpisů o rozluce, neplatné. Touto smlouvou melo býti dosaženo toho, co manželům zakazuje předpis § 93 obč. zák., a bylo by obcházením zákona, kdyby byla takové smlouvě přiznána platnost. Není-li manželům dovoleno, by o své újmě zrušili manželský svazek, nesmí nic podniknouti, co slouží tomuto účelu a jej podporuje. Smír odporuje imperativnímu předpisu § 93 obč. zák., a žalobkyně nemůže oň opírati žalobní nárok. O zákonnou vyživovací povinnost manželovu žaloba opřena není.

Citace:

č. 9128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 154-155.