č. 9760.

Učitelstvo (Slovensko): * Byl-li učitel církevní školy na Slov. disc. nálezem příslušné církevní vrchnosti (§ 23 zák. čl. 27:1907) odsouzen ke ztrátě úřadu, není porušeno subjektivní právo učitelovo výnosem ministra škol., kterým se disciplinární nález béře na vědomí.
(Nález ze dne 17. března 1932 č. 4168.)
Prejudikatura: Boh. A 353/1929.
Věc: Imrich R. v K. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o disciplinární nález.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1, řím.-katolický učitel v K., byl disciplinárním soudem řím.-katolických učitelů diescese Košické zbaven učitelského místa v K.; rozsudek ten byl potvrzen rozhodnutím synodálního soudu diescese Košické. Stížnost, kterou jmenovaný podal na toto rozhodnutí k nss, byla usnesením nss-u Boh. A 353/29 odmítnuta podle §§ 21 a 2 zák. o ss, poněvadž rozsudek synodálního soudu diescese Košické jako disc. 2 stupňové vrchnosti řím.-kat. učitelů v této diescesi není rozhodnutím neb opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss. Nař. výnosem referátu min. škol. v Bratislavě byl zmíněný disc. rozsudek vzat na vědomí.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost uvádí, že provedené řízení disciplinární hrubě porušilo předpisy disc. statutu platného pro církevní učitele, zejména proto, že žaloba st-li doručená obsahovala toliko pojmenování disc. přestupků, z nichž byl viněn, nikoliv také uvedení skutků, kterými se přestupku dopustil, dále proto, že nebyla mu poskytnuta možnost náležité obrany a nebyli připuštěni vývodní svědkové jím vedení. Dále tvrdí stížnost, že žal. referát měl podle § 23 zák. čl. 27:1907 nejen právo, ale i povinnost zkoumati, zda bylo v řízení disc. postupováno podle předpisů disc., které musily býti žal. úřadu předem předloženy k vědomosti. Jelikož žal. referát přes tyto vady řízení disc. rozsudek schválil, jest jeho rozhodnuti prý nezákonné. Nss uznal stížnost bezdůvodnou.
Nař. výnos spočívá zřejmě na předpisu § 23 zák. čl. 27:1907 o právních poměrech nestátních škol elementárních a o požitcích učitelů lidových škol obecních a církevních. Podle tohoto zákonného předpisu (odst. 1.) provádí příslušný úřad církevní (vrchnost církevní) disc. řízení (proti církevnímu učiteli) podle svých vlastních předpisů. Odsoudí-li však (odst. 6) vrchnost církevní učitele požívajícího podpory ze státních prostředků, cestou disc. ke ztrátě úřadu, má církevní vrchnost takový rozsudek předložití do 15 dnů ministru vyuč. Tento může (podle odst 7.) — č. 9761 —
408
do měsíce naříditi, aby bylo provedeno nové řízení a bylo učiněno nové usnesení. Neučiní-li tak ministr v udané době, lze rozsudek vykonati (odst. 8.).
Z těchto ustanovení se podává, že disc. rozsudek, působící proti církevnímu učiteli, vydává v případech podle § 23 cit. zák. toliko církevní vrchnost, že rozsudek znějící na ztrátu úřadu musí sice býti církevní vrchností, má-li nabýti vykonatelnosti, předložen ministru vyuč., že však k vykonatelnosti jeho se nepožaduje výslovného schválení ministrem, naopak, že rozsudek nabývá vykonatelnosti i pouhým uplynutím doby (jednoho měsíce), nezakročí-li ministr podle ustanovení předposledního odstavce § 23.
V uvedených předpisech se tudíž dává ministru právo naříditi nové řízení a nové usnášení, avšak není ministru uložena povinnost, aby takto zakročil. Proto a zejména vzhledem k ustanovení posledního odstavce § 23 cit. zák. nelze z ustanovení § 23 vyvozovati nějakých subj. práv učitelských osob, proti nimž vydala církevní vrchnost disc. rozsudek, na to, aby ministr vyuč. disc. rozsudek církevní co do jeho formální nebo materielní správnosti přezkoumal nebo aby dokonce ve prospěch učitele použil svého práva podle odstavce 7. cit. §. Za tohoto právního stavu nelze tudíž shledati. že by nař. výnos, kterým žal. úřad vzal na vědomí disc. rozsudek jemu předložený ve smyslu § 23 zák. čl. 27:1907, byl porušil nějaké subj. právo st-lovo. Opačné tvrzení stížnosti není tudíž důvodné.

Citace:

č. 9760. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 603-604.