NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2981.

Zodpovědný redaktor, t. j. redaktor na periodickém časopise jmenovaný a úřadu řádně ohlášený přejímá proti úřadu trestní zodpovědnost; pokud nebyl vystřídán řádně zřízeným nástupcem (na listu uvedenými a úřadu ohlášeným), nemůže se zbaviti odpovědnosti, ani když ve skutečnosti redakci nevede.
Povinnosti v čl. III. zák. čís. 142/68 (§ 42 zák. na ochr. rep.) mu uložené může dostáti jen tenkráte, učiní-li vhodná opatření, která jsou s to (podle zvláštních poměrů mezi redakci a tiskárnou) zabrániti, by oo tisku nebyl pojat článek, jehož obsahu nezná a jehož neschválil; oné povinnosti nezbavuje ho ani okolnost, že vykonává funkci poslaneckou. Vyměření náhradního trestu stejným druhem jako trestu hlavního podle § 39 při odsouzeni pro přečin § 42 zák. na ochr. rep.
Má-li zrušovací soud za to, že zmateční stížnost správně dovozuje právní mylnost sprošťujícího výroku, jest na něm, by podle § 288 čís. 3 tr. ř. ve věci samé rozhodl na podkladě skutkových zjištění soudu prvé stolice podle předpisů práva hmotného, by tedy posoudil čin obžalovaného podle onoho ustanovení trestního zákona, jehož skutková podstata byla jím naplněna, bez ohledu na konečný návrh státního zástupce (§§ 262, 267 tr. ř.).
(Rozh. ze dme 25. listopadu 1927, Zm I 600/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dme 2. srpna 1927, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle čl. III. čís. 5 zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. v doslovu § 42 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že dme 26. listopadu 1926 v P., jako zodpovědný redaktor periodického časopisu »P.«, jehož obsah zakládal v čísle 136 ze dne 27. listopadu 1926 v části článku »Parlament a skutečnost« skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 zák. na ochranu republiky, zanedbal pozornost, při jejímž povinném použití nebyl by tiskopis s trestným obsahem vytištěn, čímž se dopustil přečinu podle čl. III. čís. 5 zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. v doslovu § 42 zákona ze dme 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., a odsoudil ho za to podle článku III. čís. 5. zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. v doslovu § 42 odst. třetí zákona na ochr. rep. za použití § 266 tr. zák. bezpodmínečně do tuhého vězení na osm dnů a k peněžité pokutě jednoho tisíce (1000) Kč, na jejíž místo nastupuje v případě její nedobytnosti náhradní trest tuhého vězení pěti (5) dnů, a podle § 389 tr. ř. k náhradě útrat trestního řízení.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. jest odůvodněna potud, pokud dovozuje, že nalézací soud vyložil pojem povinné péče právně mylně. Zodpovědný redaktor, t. j. redaktor na periodickém časopise jmenovaný a úřadu řádně ohlášený přejímá proti úřadu trestní zodpovědnost; pokud nebyl vystřídán řádně zřízeným nástupcem (na listu uvedeným, a úřadu ohlášeným), nemůže se zbaviti zodpovědnosti, ani když ve skutečnosti redakci nevedl. Ustanovení §§ 9 až 11 tisk. zák., obsahující předpisy o povinném hlášení osoby zodpovědného redaktora a nastalých změn, mají zřejmě za účel uloží ti zodpovědnému redaktorovi (ve smyslu uv. §§ řádně zřízenému) trestní zodpovědnost a ručení za všechny trestné činy, spáchané ať již porušením hmotného práva trestního nebo policejně tiskových předpisů. Zákon pokládá zodpovědného redaktora za pachatele, který se dopustil obsahem tiskopisu trestného činu, ať dolosně, ať kulposně. Proto právě činí tiskový zákon způsobilost k převzetí zodpovědného redaktorství závislou na splnění určitých zákonných podmínek, které mají dávati záruku, že periodický časopis bude se držeti v mezích zákona, a zároveň umožniti trestní represi. Tato soustava trestního ručení zodpovědného redaktora projevuje se i v jeho zodpovědnosti za obsah periodického tiskopisu podle norem trestního zákona i v zodpovědnosti za zanedbání povinné péče podle čl. III. zák. čís. 142/68, nyní v doslovu § 42 zák. na ochr. rep. (srov. rozhod. n. s. víd. čís. 1796 a 3809). V čl. III. zák. čís. 142/68 ukládá zákon zodpovědnému redaktorovi za povinnost bdíti nad tím, by obsah tiskopisu jím redigovaného byl s hlediska trestního práva nezávadným, tudíž by nebyl do tiskopisu pojat článek s trestným obsahem. Této povinnosti může zodpovědný redaktor dostáti jen tenkráte, učiní-li vhodná opatření, která jsou s to (podle zvláštních poměrů mezi redakcí a tiskárnou), by zabránila, by do tiskopisu nebyl pojat článek, jehož obsahu nezná a jehož neschválil. Jen, tenkráte lze říci, že redaktor neopominul povinnou péči o bezvadný obsah tiskopisu, když učinil vhodná opatření, byť i selhala v konkrétním případě pro zvláštní okolnosti, jichž nepředvídal, pokud se týče při řádné opatrnosti nemohl předvídati. V souzeném případě zanedbal obžalovaný uloženou mu povinnou péči již tím, že se o obsah článku vůbec nestaral, ježto ho sám nečetl a také neučinil jiných opatření, která by zabránila jeho uveřejnění. Rozsudek to sice výslovně nezjišťuje, plyne to však z toho, že hájení se obžalovaného rozsudek nejen reprodukuje, nýbrž i činí skutkovým podkladem právního posouzení věci. Je tudíž vycházeti z předpokladu, že se obžalovaný nepostaral ani o to, by po dobu jeho nepřítomnosti byl zřízen a úřadu ohlášen způsobilý zástupce, ani že neučinil jiných vhodných opatření, která by byla s to zameziti, by do periodického tiskopisu nebyl pojat článek s obsahem trestným. Okolnost, že podle zákona vykonával funkci poslaneckou, nezbavuje ho povinnosti rovněž zákonem, totiž čl. III. uv. zák. mu uložené; pouhá možnost, že směl očekávati, že redakční členové v jeho nepřítomnosti nevydají časopis, v němž by byl uveřejněn článek s trestným obsahem, pokud se týče, že mohl očekávati, že v případě pochybnosti o článku se ho dotáží, zda může takový článek býti vytištěn, jak se prý dělo i dříve v jiných případech, ho neomlouvá, kdyžtě sám nic vhodného nezařídil, by zabránil uveřejnění článku trestného obsahu, jehož obsahu neznal a jehož neschválil, čímž právě povinnou péči zanedbal. Poněvadž skutkový předpoklad rozsudku odůvodňuje jednak úsudek, že obsah článku naplňuje skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., jednak že obžalovaný vzhledem k němu zanedbal povinnou péči ve smyslu právě uvedeném, jsou tu předpoklady pro odsuzující výrok pro přečin podle čl. III. čís. 5 zák. čís. 142/68 v doslovu § 42 zák. na ochr. rep. Bylo proto vyhověti odůvodněné zmateční stížnosti, zrušiti napadený sprošťujicí rozsudek a uznati, jak se stalo.
Budiž podotčeno, že tomuto způsobu rozhodnutí nebránila nejvyššímu jako zrušovacímu soudu okolnost, že konečný návrh zmateční stížnosti státního zastupitelství zní v ten smysl, by byl rozsudek zrušen, by věc byla vrácena do prvé stolice k opětnému projednání a, rozhodnutí, nebo by bylo rozhodnuto ve věci samé a obžalovaný byl uznán vinným přestupkem podle § 11 tisk. zák. Neboť zmateční stížnost pouze in eventum zastává názor, že bylo obžalovaného uznati vinným alespoň pro přestupek § 11 tisk. zák.; podstatou svých vývodů však dovozuje právní mylnost sproštění obžalovaného z obžaloby pro přečin podle čl. III. čís. 5 uved. zák. Shledal-li zrušovací soud toto stanovisko zmateční stížnosti oprávněným, bylo na něm, by podle § 288 čís. 3 tr. ř. rozhodl ve věci samé na podkladě skutkových zjištění soudu prvé stolice podle předpisů hmotného zákona, a by tedy posoudil čin obžalovaného podle onoho ustanovení trestního zákona, jehož skutková podstata byla jím naplněna, bez ohledu na konečný návrh státního zástupce (dokl. §§ 262, 267 tr. ř.). Trest vyměřen podle ustanovení zákona uvedených ve výroku.

Citace:

č. 2703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 225-229.