Čís. 17354.

Třebas exekuční soud nařídil, aby částky hotově složené vydražitelem nemovitosti jako vádium a splátky na nejvyšší podání byly uloženy na vkladní knížku, jest přece exekuci na tyto částky, uvolněné odepřením souhlasu k nabytí vydražitelova vlastnictví (§ 1 vl. nař. č. 313/1938 Sb. z. a n.) vésti podle § 290 a násl. ex. ř.), nikoli podle §§ 325 a násl. ex. ř.
(Rozh. ze dne 7. července 1939, R I 397/39.)
Srov. rozh. č. 12013, 13990 Sb. n. s.
Prvý soud zamítl návrh vymáhajícího věřitele na zabavení a přikázání pohledávky, která přísluší povinné straně proti poddlužníku okresnímu soudu v Č. B. v částce plus mínus 3000 K, jíž složila povinná strana k soudu jako vádium a jako splátku na nejvyšší podání a jež mu má býti vrácena proto, že okresní úřad v Č. B. mu nedal souhlas k nabytí vydražené nemovitosti, takže příklep se nestal účinným. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: S právním názorem soudu prvé stolice, že jde o zabavení soudního deposita, jež může býti zabaveno podle předpisů §§ 325 a násl. ex. ř. a nikoliv zabavením, a přikázáním pohledávky k vybrání, nelze souhlasiti. Pokud se prvý soudce dovolává předpisů § 3, odst. 2 vlád. nař. ze dne 24. října 1897 č. 249 ř. z., stačí poukázati na to, že toto vládní nařízení se týká jen vedení exekuce na veřejné obligace, které svědčí určitým jménům nebo jsou vinkulováním věnovány určitému účelu. V tomto případě jde však o složení peněžitých částek k soudu jako vada a jako splátky na nejvyšší podání v reální dražbě. Tím, že podle ustanovení § 1 vlád. nař. č. 313/1938 Sb. z. a n. okresní úřad v Č. B. zamítl žádost Josefa S. (vydražitele), aby mu byl udělen souhlas k vlastnickému nabytí vydražené polovice nemovitostí, uvolnily se jak vádium, tak i splátky na nejvyšší podání, jež nelze považovati za soudní depositum v pravém toho slova smyslu. Částky ty jsou obyčejnou peněžitou pohledávkou dlužníka, takže pro jích zabavení platí nikoliv předpisy § 325 a násl. ex. ř., nýbrž ustanovení § 290 a násl. ex. ř. a exekuce na peněžité pohledávky (srovnej též Neumann, Komentář k ex. ř. u § 325 ex. ř. úvod). Ježto pak exekuční návrh na zabavení a přikázání k vybrání peněžité pohledávky byl opřen o pravoplatný exekuční titul, totiž o vykonatelný platební rozkaz okresního soudu v Č. B., a obsah exekučního návrhu odpovídal předpisům § 54 ex. ř., nebylo důvodu exekuční návrh ten zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá stavu věci a zákonu a odkazuje se na jeho správné odůvodnění, k němuž se podotýká jen toto: Podle spisu exekučního soudu v Č. B. byly jak vádium, tak splátky na nejvyšší podání složeny dlužníkem v hotovosti; nárok dlužníkův směřuje proto jen na vrácení této hotovosti, třebas soud exekuční, vykonávaje správu této úschovy, nařídil uložení složených částek na vkladní knížku Č.-B. spořitelny.

Citace:

č. 17354. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 406-407.