Čís. 1702.

Opověděním rozepře (§ 21 c. ř.s.) nepřerušuje se lhůta § 933 obč. zák.
(Rozh. ze dne 31. května 1922, Rv 1 215 22).
Žalobce koupil od žalovaného družstva počátkem roku 1920 jetelové semeno, jež zaslalo družstvo k žalobcově poukazu firmě Sch. Tato je obdržela dne 10. března 1920 a tvrdíc, že semeno je nečisté, nastoupila na žalobce včas žalobou ze správy. Tento opověděl spor družstvu dle § 21 c. ř. s., ve sporu však prosoudil a domáhal se žalobou ze dne 15. srpna 1921 na družstvu náhrady škody. Proti žalobě namítlo družstvo jmenovitě propadnutí zažalovaného nároku, ježto vznesen byl po lhůtě šestiměsíční. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl a uvedl ohledně námitky shora uvedené v důvodech: Z nesporného přednesu stran vychází na jevo, že objednané jetelové semeno dodáno bylo firmě Sch. dne 10. března 1920, kdy firma, vyplativši dobírku, odvezla si je do skladiště, ale dala je ihned žalobci k disposici, a že jmenovaná firma již dne 26. května 1920 podala na žalobce žalobu z důvodu ručení ze správy. Žaloba, o niž tu jde, označena jest rovněž jako žaloba ze správy a podaná byla teprve dne 15. srpna 1921 tudíž dávno po uplynutí 6měsíční lhůty § 933 obč. zák., která dnem odevzdání věci počíná běžeti, a nutno proto pokládati žalobu za promlčenou. Žalované družstvo námitky promlčení, ač bylo o to žádáno, se nevzdalo a tvrzení žalobcovo, že opověděl prvotní rozepři žalovanému družstvu a tím že promlčení, které by jinak nastalo, bylo přetrženo, nesrovnává se se zákonem. Oznámením vady nebo sporu zachovává se nárok ze správy jen, jedná-li se o uplatňování nároku takového námitkou proti žalobě, nikoli však, jde-li o žalobu, k jejímuž zachování 6měsíční lhůta zachována býti musí; plyne to z posledního odstavce § 933 obč. zák. a ze slov »soudně«»uplatňovati« v odstavci prvém téhož §, takže jiná cesta, než žaloba, k zachování nároku ze správy nestačí. Poukaz na obdobné předpisy směnečného řádu je nemístným, neboť tento případ řešen býti musí dle ustanovení obč. zák., jenž v tom směru obsahuje předpisy, nezůstavující žádné pochybnosti o výkladu zákona. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Sporný případ byl procesním soudem prvé stolice po zákonu správně posouzen a rozhodnut a stačí ku správným jeho důvodům dodati, že i podle § 1497 obč. zák. se promlčení přetrhuje jen, když strana v ustanovené lhůtě svůj nárok žalobou vymáhá a pak ve sporu náležitě postupuje. Toho však, jak prvním soudem správně je zjištěno, neučinila. Opovědění sporu (§ 21 c. ř. s.) jako důvod přetržení promlčení jest nutno jedině v řádu směnečném (čl. 80). Jinak nemá pouhé opovědění sporu na trvání lhůty promlčecí vlivu, vždyť ani v § 931 obč. zák., který následky opovědění rozepře výslovně upravuje, není zmínky o tom, že by oznámením rozepře byla lhůta promlčecí přetržena, nebo nárok zachován.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právem prohlásily oba nižší soudy, že právo žalobní podle ustanovení § 933 obč. zák. uplynutím 6měsíční lhůty uhaslo. To plyne jasně z porovnání zákonných ustanovení § 21 c. ř. s. a § 931 a 933 obč. zák. Rozepři opověděti má ten, kdo má učiniti třetímu oznámení o sporu, by tím založil civilně právní účinky. O jaké civilně právní účinky v tomto případě jde, stanoví předpis § 931 obč. zák., totiž aby spor opovídající předešel tomu, by jeho předchůdce ve sporu s ním o nárok ze správy mu nemohl činiti i námitky, jichž on sám ve sporu opovězeném nepoužil. Jiných účinků opovězení rozepře v tomto případě dle zákona nemá, nárok sám se jím neuplatňuje a nemůže proto míti ani účinek přetržení lhůty § 933 obč. zák., jež je lhůtou preklusivní a ne promlčecí a jejímž uplynutím nárok ze správy uhasme, nebyla-li v ní v čas žaloba u soudu podána. (Srv. Krainz System 1913 I. díl, § 155 — II, 2 f, II. díl, § 323 — V. Fürstl: Zivilprozessgesetze 1897 str. 46, jud. č. 228, věst. min. sprav. úř. sb. rozh. č. 22 a 60).

Citace:

č. 1702. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 543-544.