NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1855.

Starosta obce je formálně oprávněn dáti odstraniti sníh z cesty, jíž se používá jako veřejné, byť i tento poměr byl sporným. (§§ 68, 81, 312 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 10. ledna 1925, Zm II 497/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 21. srpna 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 81 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost, že rozhodnou okolností v tomto případě jest, že cesta, z níž byl sníh odstraňován, je cestou soukromou, a že pro tuto okolnost není tu skutkové podstaty zločinu podle §u 81 tr. zák. a přestupku podle §u 312 tr. zák., obžalovanému za vinu kladených. Stížnost je bezdůvodná. Nalézací soud nenechal mimo zřetel obhajobu obžalovaného, že dotyčná cesta je cestou soukromou, patřící jeho bratru, a proto nemůže býti řeči o neúplnosti výroku soudcovského podle čís. 5 §u 281 tr. ř., kdežto nejasnost neb odpor ve smyslu tohoto ustanovení zákonného nepřichází vůbec v úvahu. V právním ohledu postavil se soud na správné stanovisko, že, i kdyby dotyčná spojovací cesta byla cestou soukromou, bylo by to nezávažno. Zjišťujeť soud ve skutkovém ohledu, že cesty té, spojující obce S. а M., jest po mnoho roků používáno jako cesty veřejné. Byl proto starosta obce S-a z důvodu příslušející mu silniční policie podle zákona oprávněn a také povinen, by v zájmu dosavadního veřejného používání cesty učinil opatření, by cesta byla schůdnou a sjízdnou, a spadalo tudíž do oboru jeho práv a povinností, by sníh, ležící na cestě a vadící nerušenému provozu, dal odstraniti. Formální oprávnění starostovo k příkazu, by odstraněn byl z cesty napadlý sníh, je proto nepochybným, a již toto formální oprávnění propůjčuje úředním orgánům ochranu podle §§ů 68 a 81 tr. zák. Rozhodnutí otázky, zda právo, jež si obec k cestě osobovala, mělo zákonný podklad, jinými slovy rozhodnutí otázky co do hmotné oprávněnosti stavšího se opatření, nespadá do rámce tohoto řízení zrušovacího. Byla proto, jak nalézací soud správně dovodil, práce, záležející v odstraňování sněhu ze zmíněné cesty, prováděná z rozkazu obecního starosty, výkonem rozkazu vrchnostenského, a osoby na práci té súčastněné ať jako dozorčí orgány ať jako pracovníci, požívaly ochrany tohoto místa zákonného. Tomuto formálně oprávněnému výkonu měl se proto obžalovaný podrobiti, kdyžtě bratru jeho, mínil-li, že opatřením starostovým jsou porušena jeho práva, bylo vždy volno nastoupiti jedině přípustnou cestu pořadu právního. Nelzeť nikomu přiznati oprávnění, by k uplatnění nároků, jemu snad příslušejících, použil prostředků, vyčerpávajících o sobě skutkovou podstatu zločinu podle §u 81 tr. zák. Právní posouzení věci v probraném směru je proto bezvadným a nelze spatřovati omyl ani v tom, že se obžalovanému nikdo jako obecní orgán nevykázal. Stačiť pro podřadění pod zákon, že vědomost o tom, že jde o obecní, tudíž vrchnostenské orgány, měl obžalovaný odjinud. Vzalť nalézací soud za prokázáno, že obžalovaný jako s-ský obyvatel věděl, že Martin N. je náměstkem starosty a v této své funkci dohlížel na práci, a že obžalovanému bylo též známo, že František a Vavřinec L-ovi vykonávají práce z rozkazu starostova, tudíž provádějí příkaz vrchnostenský. Je proto skutková podstata trestných činů, obžalovanému za vinu kladených, dána i ve směru subjektivním.

Citace:

č. 1855. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 37-38.