NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12435.

Jest zmatkem podle § 477 čís. 2 c. ř. s., rozhodl-li senát o věci, o níž měl rozhodnouti samosoudce. Ocenil-li žalobce v žalobě předmět sporu na 20000 Kč, jest tím oceněn i hlavní i eventuální nárok.
Lhostejno, že žaloba byla obmezena na žalobní žádání eventuální a že s touto věcí byla spojena ke společnému jednání jiná sporná věc.
(Rozh. ze dne 10. března 1933, R II 77/33.)
Žalobci koupili od žalovaného jeho ideální polovici nemovitosti za 100000 Kč a zaplatili na kupní cenu 20000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaném neplatnosti kupní smlouvy a vrácení 20000 Kč zaplacených na kupní cenu, po případě odsouzení žalovaného, by jim zaplatil náhradou škody 20000 Kč, kterážto částka se započítává na pohledávku žalobců v žalobě blíže uvedenou, takže žalobci jsou povinni zaplatiti jen 60000 Kč, a že jest žalovaný povinen dáti těchto 20000 Kč knihovně vymazati, pokud se týče svoliti, by se tak stalo na základě rozsudku. Procesní soud prvé stolice v senátě žalobu zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobců zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením počínajíc ústním přelíčením ze dne 1. prosince 1931 jako zmatečné a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a o ní rozhodl samosoudcem.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Předpisy o obsazení soudu jsou právem donucovacím a jde proto o zmatek podle § 477 čís. 2 c. ř. s. i v případě, že rozhodl senát o věci, o níž měl rozhodnouti samosoudce (srovnej k tomu sb. n. s. čís. 10059 a 10936). Ale rekurent ani jinak není v právu. Podle žaloby a žalob- ního žádání domáhali se žalobci neplatnosti kupní smlouvy a vrácení částky 20000 Kč, dané na kupní cenu, a eventuelně, aby žalovaný byl uznán povinným, zaplatiti jim náhradou škody 20000 Kč, že tato částka 20000 Kč se kompensuje s pohledávkou žalující strany tam blíže uvedenou, tak že žalobci jsou povinni zaplatiti jako zbytek kupní ceny jen 60000 Kč, a že jest žalovaný povinen dáti těchto 20000 Kč knihovně vymazati, pokud se týče svoliti, by se tak stalo na základě rozsudku. Nejde tedy o dva nároky hlavní, jež by bylo lze sčítati, nýbrž o jeden nárok hlavní a jeden nárok eventuální, a, ocenil-li žalobce hodnotu předmětu sporu na 20000 Kč, jest touto částkou oceněn i hlavní i eventuální nárok, takže rozhodnuto mohlo býti za všech okolností jen o sporu, jehož předmět na penězích, pokud se týče na peněžní hodnotě (§§ 54—60 j. n.) nečinil více, než 20000 Kč. Jest proto souhlasiti s odvolacím soudem, že podle § 7 a) j. n. měl spor býti projednáván před samosoudcem, a, an byl projednáván před senátem, jest rozsudek a řízení jemu předcházející, počínajíc ústním jednáním ze dne 1. prosince 1931 podle § 477 čís. 2 c. ř. s. zmatečným. Na věci nic nemění, že žalobci při tomto ústním jednání omezili žalobu na žalobní žádání eventuální, podle toho, co uvedeno, oceněné ostatně stejně na 20000 Kč, ani okolnost, že s touto věcí byla spojena ke společnému jednání jiná sporná věc (Ck 177/31), ale nezáleželo by ani na tom, kdyby bylo pravdou, že se ocenění žaloby, správně snad hodnoty předmětu sporu, stalo omylem, ana by případný omyl zastupovala žalující strana, leč by šlo o patrné nedopatření ve smyslu § 419 c. ř. s., zjevné již ze samého spisu, což netvrdí ani rekurenti a o co ani nejde. Pokud rekurenti tvrdí, že předmětem žaloby jest část jistinné pohledávky ještě nezapravené, přezírají, co žalovali, totiž navrácení zaplacené již částky kupní ceny 20000 Kč a po případě náhradu škody ve stejné výši.

Citace:

Čís. 12684.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 781-782.