NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 11343.

Řízení správní. — Živnostenské právo: * Rozhoduje-li živn. úřad o námitkách souseda proti schválení živn. provozovny podle § 25 živn. řádu, jde o rozhodnutí o sporném nároku mezi stranami ve smyslu § 128 odst. 2 spr. řádu č. 8/1928 Sb.
(Nález ze dne 9. června 1934 č. 7741/32.)
Věc: Antonín N. v Ch. proti zemskému úřadu v Praze o náhradu nákladů řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem městského úřadu v Ch. z 9. února 1929 bylo firmě Ing. Josef K. a spol. uděleno stavební povolení ku přístavbě truhlárny, skladiště, otevřené kolny s komínem na dvoře u budovy čp.... v Ch.
Rozhodnutím z 25. září 1929 zrušil okr. úřad ve Vys. Mýtě ke stížnosti st-lově tento výměr měst. úřadu v Ch., ježto podle výsledku komisionelního jednání ze 14. června 1929 bylo zjištěno, že jde skutečně o provozovnu podléhající ustanovením III. hlavy živn. řádu a živnostensko-policejní povolení dosud uděleno nebylo, takže nebylo šetřeno ustanovení § 39 stav. řádu. Zároveň vyslovil okr. úřad, že zmíněnou přístavbu lze se stanoviska policie živn. připustiti a že se tudíž povoluje, bude-li šetřeno určitých podmínek tam blíže uvedených. K námitkám st-lovým jako souseda při místním jednání vzneseným bylo v podstatě podotknuto, že umístěním bubnu na čištění trubek v uzavřeném prostoru a zabedněním (viz podmínka 13) bude obtěžování hlukem tak omezeno, že nebude přicházeti v úvahu. Čištění trubek provádí se pouze v delších časových intervalech a v omezeném čase doby pracovní. Podmínkou 16 čeleno bude eventuelnímu srážení kouře vycházejícího z komína centrálního topení. Dodáno, že po úplném provedení stavby jest žádati o kolaudaci a nastaly-li by pro sousedstvo závady se stanoviska živn. policie nepřípustné, že si úřad vyhražuje vydati podle svého uvážení potřebná nařízení.
Podáním z 30. července 1930 oznámil st-l okr. úřadu, že podnikatel dosud nežádal za kolaudaci, provozuje podnik bez úředního schválení a že obtěžování hlukem trvá nezmenšeně dále, neboť trubky nečistí v uzavřené místnosti, nýbrž pod kolnou, jejíž dvéře i okna jsou otevřena a že trubky asfaltuje na úplně otevřeném dvoře, takže zápach vniká do chladírny a krámu st-lova; zároveň žádal, aby bylo zavedeno trestní řízení proti firmě Ing. Josef K. a spol. a aby učiněna byla opatření za účelem odstranění závad. Tuto svoji stížnost opakoval st-l podáním ze 17. října 1930.
63* Při místním jednání z 11. listopadu 1930, za účelem kolaudace, jehož se súčastnil st-l a jeho právní zástupce, bylo podle protokolu konstatováno toto: »Konečně se podotýká, že kotlíku na asfaltování trubek se již nepoužívá a používati nebude; pokud asfaltování trubek pro vlastní účele závodu bude prováděno, musí se tak díti v kovárně závodu. Ke stížnosti přednesené sousedem Antonínem N. ohledně obtěžování odpadky karbidovými, ukládá se firmě, aby pro tyto odpadky zřídila obezděnou jimku na vhodném místě tak, aby byla co nejdále od okénka vedoucího do chladírny st-le. Odpadky karbidové buďtež z jimky často odstraňovány a vyváženy na pole. Podotýká se ještě, že jimka na odpadky karbidové musí býti vrchem řádně kryta. Při dnešním řízení bylo zjištěno, že závady vytýkané Antonínem N. v jeho podání při dnešním řízení byly odstraněny a že žadatel po jich dohotovení o kolaudaci žádal. Pokud se týče náhrady útrat právního zastoupení, předloží zástupce st-le jich seznam do 5 dnů.«
Podáním z 11. listopadu 1930 předložil pak právní zástupce st-lův seznam útrat, v němž uvedeny byly též výlohy spojené se všemi podáními v této věci učiněnými.
Výměrem z 28. listopadu 1930 udělil okr. úřad ve Vysokém Mýtě firmě Ing. Josef K. a spol. podle § 30 živn. ř. živnostensko-policejní povolení k používání objektů shora uvedených. Zároveň rozhodl o požadovaných útratách právního zastoupení podle § 128 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb., že každá strana má hraditi sama náklady, které jí vzešly v tomto řízení, poněvadž není tu předpokladů odst. 2 § 128 cit. nař.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Praze odvolání st-lovu ze správného důvodu nař. rozhodnutí a dodal toto: »Ustanovení odst. 2 cit. §u nelze použíti, ježto v daném případě nebyla předmětem komisionelního jednání rozepře mezi Antonínem N. a uvedenou firmou, nýbrž zjištění, zda a za jakých dodatečných podmínek lze povoliti používání přístavby skladiště a truhlárny firmy. K tomuto řízení podal Antonín N. své připomínky resp. námitky, a při komisionelním řízení bylo konstatováno, že firma závady Antonínem N. vytýkané odstranila. Nejednalo se tudíž o sporný nárok, který by odůvodňoval použití odst. 2 § 128 vl. nař. č. 8/28 Sb.«
O stížnosti uvážil nss:
Paragraf 128 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb. zakládá v případě, že bylo úřadem rozhodnuto o sporném nároku, pro stranu úplně zvítězivší proti soukromé straně podlehnuvší nárok na náhradu nutných nákladů, čítajíc v to i případné nutné náklady právního zastupování. Citovaná norma váže tudíž nárok na přiznání útrat právního zastoupení na čtyři předpoklady: jednak aby šlo o spor dvou soukromých stran, aby o nároku v takovém sporu uplatňovaném bylo úřadem rozhodnuto, aby jedna ze stran úplně zvítězila a konečně že šlo o nutné náklady právního zastoupení (srov. Boh. A 9885/32 str. 735).
Jak ze znění nař. rozhodnutí plyne, popřel žal. úřad v daném případě především existenci jednoho z uvedených předpokladů a to, že nešlo o spor dvou soukromých stran; stanovisko své odůvodnil tím, že předmětem komisionelního jednání — zřejmě má na mysli jednání ze dne 11. listopadu 1930 — bylo zjištění, zda a za jakých podmínek lze povoliti používání přístavby skladiště a truhlárny firmy Ing. Josef K. a spol., a nikoliv rozepře mezi st-lem a jmenovanou firmou. Z odůvodnění tohoto plyne právní názor žal. úřadu, že při jednání podle § 30 živn. ř. jde toliko o zjištění, jsou-li pro úřad dány předpoklady, aby živnostensko-policejní povolení k používání živn. provozovny s hlediska živn. řádu udělil, že však námitky souseda nelze kvalifikovati jako nároky vznesené proti žadateli o kolaudaci; stanovisko toto hájí i odvodní spis spolužalované strany.
Názor tento nemohl nss uznati správným.
Živn. úřad jest ovšem podle odst. 1 § 30 živn. ř. povinen z moci úřední všechny rozhodné okolnosti zjistiti, k nimž patří zejména i okolnosti v § 25 živn. ř. uvedené, avšak podle téhož ustanovení musí i rozhodnouti o vznesených námitkách. Soused pak, který tvrdí, že bude hlukem nebo zápachem v důsledku provozu zamýšlené živn. provozovny obtěžován, nehájí tím nějaké veřejné zájmy, jejichž ochrana přísluší živn. úřadu a k jejichž hájení vůbec není legitimován, nýbrž uplatňuje tím své vlastní právo jako soused a to proti žadateli o schválení živn. provozovny. Jde v takovém případě o nárok, vznesený sousedem k ochraně jeho práva, aby nebyl obtěžován hlukem a zápachem provozovny žadatelovy; nárok tento směřuje proti žadateli za schválení provozovny, neboť uzná-li úřad námitky důvodnými, musí schválení odepříti nebo aspoň předepsati určité podmínky, jimiž se právo souseda chrání. Živn. úřad rozhoduje tudíž v takovém případě o sporném nároku souseda vůči žadateli o schválení živn. provozovny a jest proto názor žal. úřadu, že shora zmíněný předpoklad 2. odst. § 128 cit. nař. dán není, v rozporu se zákonem.
V důsledku tohoto mylného právního názoru nezkoumal již žal. úřad, jsou-li splněny i ostatní předpoklady cit. ustanovení, nehledě ani k tomu, že vůbec nepřihlížel k okolnosti, že st-l nežádal toliko náhradu útrat právního zastoupení při komisionelním jednání z 11. listopadu 1930, nýbrž i při dřívějších podáních resp. při původním odvolání.
Ježto však tato vadnost řízení byla způsobena mylným právním názorem žal. úřadu, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1211-1213.