Čís. 15836.

K výkladu čl. IX zák. č. 161/1936 Sb. z. a n.
Prohlášení strany podle čl. IX, odst. 3, zák. č. 161/1936 Sb. z. a n. není nahrazeno tím, že žaloba byla řízena na okresní jako pracovní soud, a nejde o rozhodnutí soudu ve smyslu čl. IX, odst 5, řeč. zák., uvedeno-li v rozsudku, že uznáno právem v rozepři z pracovního poměru.
Do rozhodnutí okresního soudu jednajícího podle § 42 zák. o prac. soudech č. 131/1931 Sb. z. a n. na místě pracovního soudu jest podati za platnosti zák. č. 161/1936 Sb. z. a n. odvoláni ve lhůtě čtrnáctidenní, neučinily-li strany prohlášení podle čl. IX zák. č. 161/1936 a nevydal-li procesní soud rozhodnutí podle čl. IX, odst. 5, řeč. zák.
(Rozh. ze dne 18. února 1937, R II 22/37.)
Prvý soud — okresní soud — jednající podle § 42 zák. o prac. soudech zamítl žalobu podanou po účinnosti zák. č. 161/1936 Sb. z. a n., jíž se domáhal žalobce na žalované zaplacení mzdy. Odvolací soud odmítl odvolání do tohoto rozsudku, podané patnáctý den po jeho doručení, jako opožděné. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žaloba byla podána u okresního soudu v Z., pro jehož obvod nebyl zřízen ani pracovní soud, ani zvláštní Oddělení pracovního soudu, dne 1. října 1936 a žalovanému doručena dne 8. října 1936, takže spor byl zahájen po účinnosti zákona č. 161/1936 Sb. z. a n., která nastala dne 1. srpna 1936 (čl. XI dotč. zákona). Podle čl. IX zák. č. 161/1936 Sb. z. a n., jímž byl změněn čl. IV zák. č. 251/1934 Sb. z. a n., jsou ve sporech projednávaných u okresních soudů příslušných podle § 42 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. strany povinny před tím, nežli se pustí do jednání o věci hlavní, prohlásiti se o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle ustanovení zákona o pracovních soudech č. 131/11931 Sb. z. a n., a neučiní-li strany takové prohlášení, jest spor projednávati podíle ustanovení civilního řádu soudního platných pro řádné soudy. Dále ustanovuje čl. IX zákona č. 161/1936 Sb. z. a n., že, učiní-li strany prohlášení, že jde o spor pracovní, a nemá-li soud důvodu pochybovati o jeho správnosti, prohlásí, že spor bude projednáván podle ustanovení zákona o pracovních soudech, a toto usnesení se nedoručil je stranám písemně a nelze mu odporovati. Jen má-li soud pochybnosti, zda jde o spor pracovní, nebo odporují-li si prohlášení stran, rozhodne především odděleně o otázce, zda jde o spor pracovní, proti kterémuž usnesení lze si stěžovati ke krajskému soudu, jenž rozhoduje s konečnou platností o otázce, zda jde o spor pracovní. Pravoplatné rozřešení otázky o tom, v jakém řízení bude projednáván spor, je pak závazné ve sporu i pro soudy vyšší stolice. V souzené věci neprohlásila žádná ze stran, než se pustila do jednání o věci hlavní, že podle jejího názoru jde o spor pracovní, který třeba projednávali podle ustanovení zákona o soudech pracovních, a v důsledku toho neprohlásil ani soud první stolice, že spor bude projednáván v tomto řízení. Nezáleží na tom, že žaloba byla řízena na »okresní jakožto pracovní soud v Z.«, ježto toto označení nenahrazuje výslovné procesní prohlášení strany za sporu, v čl. IX zák. č. 161/1936 Sb. z. a n. předepsané. Dále nezáleží ani na tom, že v úvodu rozsudku první stolice bylo uvedeno: »okresní soud v Z. uznal v právní rozepři z pracovního poměru . . . «, ježto, co se tkne otázky řízení, rozhoduje usnesení soudu prohlášené nebo vydané za řízení, než bylo začato s projednáváním merita věci (čl. IX, odst. 3 a 5, zák. č. 161/1936 Sb. z. a n.), a nikoli názor soudu projevený teprve v rozsudku. Právem měl tudíž odvolací soud za to, že v souzené věci platí konečná odvolací lhůta čtrnáctidenní, stanovená v § 464 c. ř. s. a nikoli odvolací lhůta patnáctidenní, stanovená § 29 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. Žalobce nemohl by ani uplatňovali, že se přizpůsobil formě, v níž bylo vydáno rozhodnutí prvého soudu (srv. plen. rozh. č. 1309 Sb. n. s.), a že mohl tudíž odvolání podati ve lhůtě patnáctidenní, neboť jak vyloženo, nerozhoduje v sporné otázce rozsudek, nýbrž prohlášení (usnesení) soudu první stolice za řízení jím provedeného, a k takovému prohlášení (usnesení) soudu první stolice v souzené věci ani nedošlo. Mylně se žalobce dovolává rozhodnutí č. 15217 Sb. n. s., přezíraje, že toto rozhodnutí se týkalo věci projednávané podle zákona č. 251/1934 Sb. z. a n., kdežto na nynější spor jest užiti ustanovení zák. č. 161/1935 Sb. z. a n.

Citace:

Čís. 15836. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 204-206.