NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5183.

Ke skutkové podstatě přečinu podle § 17 čís. 1 al. 2 zák. na ochr. rep. stačí již přistoupení za člena sdružení státu nepřátelského, znal-li pachatel podvratný účel sdružení vytčený v § 17 čís. 1 al. 1 cit. zák.; další vlastní činnosti k tomuto způsobu trestného činu sdružování státu nepřátelského třeba není.
Trestně-právní činnost pachatelova při tomto způsobu deliktu končí teprve jeho vystoupením ze sdružení a teprve od této doby může počíti běh lhůty promlčecí; nezáleží na tom, že spolek již nevyvíjel té činnosti, pro kterou od počátku měl nebo později nabyl povahy tajné organisace, trval-li jen právně i fakticky, aniž od podvratných snah upustil.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1935, Zm I 447/33.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 14. března 1933, jímž byli obžalovaní R. P., E. K. a obviněný E. S. podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěni obžaloby pro přečin podle § 17 čís. 1 zák. čís. 50/23, příp. pro provinění podle § 3 zák. čís. 48/31 sb. z. a n. a § 17 čís. 1 zák. čís. 50/23 sb. z. a n., takto právem: Zmateční stížnosti se vyhovuje a napadený rozsudek se zrušuje jako zmatečný. Obžalovaní 1. R. P., 2. E. K., 3. E. S. jsou vinni, že všichni tři, znajíce účel tajné organisace »Nationalsozialistischer Jugendverband« v G., podvraceti samostatnost Československé republiky, k ní přistoupili a v ní jako členové setrvali až do dubna 1932. Tím spáchali přečin sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1, al. 2 zák. na ochr. rep.
Z důvodů:
Obžaloba vinila obžalované ze dvou trestných skutků: jednak, že založili v G. tajnou organisaci, jejímž účelem bylo podvraceti samostatnost — Čís. 5183 —
a ústavní jednotnost Čsl. státu (§ 17 čís. 1, al. 1 zák. na ochr. rep.), jednak že k organisaci takové, znajíce její účel, přistoupili, s ní se stýkali a její činnosti se zúčastnili (§ 17 čís. 1, al. 2 zák.). Rozsudek osvobozuje obžalované jediné ve směru přečinu podle § 17 čís. 1, al. 2 zák. na ochr. rep., o zažalované trestné činnosti »založili« se ani v osvobozujícím výroku, ani v důvodech vůbec nezmiňuje. To platí i o styku. Zmateční stížnost státního zastupitelství, uplatňující důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5, 9a) a 9b) tr. ř., rovněž ponechává zažalovanou činnost zakladatelskou, jakož i styk bez povšimnutí, její výtky mají význam a vztah jen pro skutkovou podstatu přístupu ke sdružení státu nepřátelskému a účasti na jeho činnosti. Jest jí přisvědčiti.
Rozsudek bere za prokázáno, že místní skupina »Nationalsozialistischer Jugendverband v G.« udržovala styky s ústřednou této organisace v O., že spolek J. V. se zabýval proti stanovám činností politickou, a projevuje v písemnostech při domovní prohlídce zabavených touhu, aby někdy došlo k odtržení Němci obývaného území od Čsl. republiky a spojení jeho s »třetí říší německou« a že byl v ideovém spojení s NSDAP. v Německu a jejím vůdcem Adolfem Hitlerem. O obžalovaných zjišťuje rozsudek, že byli členy tohoto spolku, při čemž P. byl v r. 1929 a K. v r. 1930 předsedou, S. od r. 1929 do r. 1932 zapisovatelem, a že vzhledem k této příslušnosti ke spolku po delší dobu a k význačným funkcím, které v místní organisaci J. V. zastávali, znali uvedený tajný účel spolku, t. j. propagovati spojení všech Němců v jednu říši.
Tento zjištěný skutkový stav odpovídá zákonným znakům přečinu podle § 17 čís. 1, al. 2 zák. na ochr. rep., což rozsudek též výslovně přiznává ohledně skutku obžalovaných, spáchaného před r. 1930. Osvobozuje však všechny z důvodu, že prý nebylo vyvráceno jejich tvrzení, že v r. 1930 a 1931 uvedený spolek kromě tanečního věnečku, pořádaného na podzim 1931 za účelem získání prostředků na zaplacení dluhů, nevyvíjel žádnou činnost agitační a propagační a že obžalovaní ani osobně v uvedeném směru v těchto letech vůbec činni nebyli, takže v době zahájení trestního řízení uplynula již jednoroční promlčecí lhůta a jsou prý dány i ostatní podmínky promlčení.
Zmateční stížnost důvodně uplatňuje pochybení nalézacího soudu při výkladu práva hmotného s hlediska zmatku podle § 281 čís. 9a) tr. ř. Ke skutkové podstatě přečinu podle § 17 čís. 1, al. 2 zák. na ochr. rep. stačí již přistoupení za člena sdružení státu nepřátelského, znal-li pachatel podvratný účel sdružení vytčený v § 17 čís. 1, al. 1 cit. zák. Další vlastní činnosti k tomuto způsobu trestného činu sdružování státu nepřátelského třeba není, jak plyne z toho, že zákon (§ 17 čís. 1, al. 2) uznává přistoupení k takovému sdružení za samostatný způsob spáchání tohoto trestného činu a klade jej na roveň styku se sdružením, účasti v činnosti sdružení nebo podpoře sdružení (i jeho členů) v podvratných snahách. Trestně právní činnost pachatelova při tomto způsobu deliktu končí teprve jeho vystoupením ze sdružení a teprve od této doby může počíti běh lhůty promlčecí (rozh. čís. 4935 sb. n. s.). Nalézací soud zjistil, že veškerá činnost spolku »Nationalsozialistischer Jugendverband« v G. byla nařízením okresního úřadu v L. zastavena počátkem dubna 1932 a že obžalovaní K. a S. byli členy, případně funkcionáři tohoto spolku a že obžalovaný P., který byl v roce 1929 předsedou spolku, v roce 1931 vstoupil do národní socialistické strany dělnické, že však v roce 1932 měl s K. a S. schůzku, aby se s nimi poradil, jak by bylo možno krýti dluhy spolku z dřívějších let. Podle zjištění rozsudkových znali obžalovaní, jak již uvedeno, podvratný účel spolku a zůstali jeho členy až do zastavení jeho činnosti. Proto pochybil právně nalézací soud, pokud zprošťuje obžalované proto, že v době promlčecí, čítané nazpět ode dne prvního stíhacího úkonu, sami nebyli činni v tom směru, že by byli použili došlých přípisů a oběžníků k agitaci a propagaci k účelům v rozsudku uvedeným. Je dále právně nezávažno, že spolek podle zjištění rozsudkových v letech 1930 a 1931 nevyvíjel té činnosti, pro kterou od počátku měl nebo později nabyl povahy tajné organisace po rozumu § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep., rozsudkem jasně zjištěné, když je jisto, že spolek právně i fakticky trval až do zastavení své činnosti v dubnu 1932 a nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, že by spolek od podvratných snah byl upustil. Zmateční stížnosti bylo proto vyhověti již s hlediska uplatňovaného zmatku podle § 281 čís. 9a) tr. ř., aniž bylo třeba zabývati se ostatními jejími výtkami, napadený rozsudek zrušiti a na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem nalézacím uznati hned ve věci samé. V souzeném případě nebylo třeba obžalované uznati vinnými též pro účast v činnosti sdružení, protože členství ve spolku, založené přistoupením ke sdružení, zahrnuje v sobě zpravidla také tento způsob spáchání, samostatně možný pro nečlena.

Citace:

č. 5183. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 41-43.