NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4997.

Četnictvo. — Administrativní řízení: * Proti výroku zemského četnického velitelství o započtení určité doby do četnické pense je přípustno odvolání k min. vnitra.
(Nález ze dne 8. října 1925 č. 18616).
Věc: František R. v Ch. (adv. Dr. Vil. Glucklich z Tábora) proti ministerstvu vnitra o pensi.
Výrok: Pokud jde o započtení st-lovy služby od 27. července 1914 do 10. dubna 1916 pro výslužné, zrušuje se nař. rozhodnutí pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl zem. četn. velitelstvím v Praze přeložen dnem 1. listopadu 1923 na trvalý odpočinek, byv jako četnický strážmistr uznán superarbitrační komisí dne 6. září 1923 invalidním a ke každé službě nezpůsobilým, a žádal podáním z 12. listopadu 1923 žal. úřad o úpravu pense jednak započtením doby od 27. července 1914 do 10. dubna 1916, kterou ztrávil ve službě u vojenského oddělení nosičů břenem v poli, jednak připočtením 10 roků z důvodu, že jeho neschopnost ke službě, způsobená poruchou pravého oka, nastala úrazem utrpěným ve službě v dubnu 1923, kdy st-l, pátraje dle rozkazu po krádeži dříví, byl šlehnut v noci v lese do oka větvičkou.
Nař. rozhodnutím nařídilo min. vnitra zem. četn. velitelství v Praze, aby o st-lově žádosti o započtení doby od 27. července 1913 do 10. dubna 1916 pro výměru výslužného konalo šetření a podle jeho výsledku učinilo samo, po případě v dohodě se zfř-ím v Praze další opatření ve vlastním oboru působnosti a aby o tom vyrozumělo st-le s tím, že za vadu pravého oka nelze mu přiznati zvýšení odpočivných požitků, ježto nejsou splněny předpoklady § 7 zák. ze 4. července 1923 č. 153 Sb.
Po šetření dle tohoto nálezu konaném vyrozumělo zem. četn. velitelství výnosem z 21. března 1924 st-le, že dle cit. rozhodnutí min. vnitra nemohlo být jeho žádosti o přiznání zvýšení odpočivných požitků následkem poruchy oka vyhověno, ježto tu nejsou splněny předpoklady § 7 cit. zák. a že započtení doby od 27. července 1914 do 10. dubna 1916 do výslužného nelze st-li přiřknouti, jelikož byl dle kmenového listu presentován k činné službě jako vojín teprve dnem 15. dubna 1916.
O stížnosti do nař. rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost brojí proti oběma výrokům žal. úřadu.
1. Výrok o nezapočtení doby od 27. července 1914 do 10. dubna 1916 do pense není však, jak z nař. rozhodnutí samého jde, výrokem žal. min., nýbrž výrokem zem. četn. velitelství v Praze, tedy výrokem, jenž podléhá instančnímu přezkoumání žal. úřadem, neboť v osobních záležtostech osob vojenských a četnických, jež jsou ve výslužbě, není — zejména je-li podkladem stížnosti hmotná stránka služebního poměru — instanční pořad žádnou platnou normou obmezen a pouhý nedostatek předpisu o tom, že opravný prostředek jest připuštěn, nelze pokládati za jeho vyloučení.
Z intimátu nař. rozhodnutí není však zřejmo, že by výrok tento byl výrokem zem. četn. velitelství, naopak presentuje se výrok ten dle stylisace intimátu jako výrok min. vnitra. Stylisací tou byl st-l sveden ke stížnosti do výroku, jenž není rozhodnutím konečným, tedy ke stížnosti dle § 5 zák. o ss nepřípustné. Stěžujíc takto straně hájení jejích práv, tvoří nesprávná intimace ta podstatnou vadu, k jejíž nápravě nezbývá než nař. rozhodnutí, jak bylo intimováno, ohledně tohoto výroku zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8784. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 293-294.