Čís. 990.

Odklad exekuce vyklizením (nařízení a ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.).
Náhradní byt nemusí býti rovnocenným bytem. Stačí, má-li nezbytně nutnou způsobilost, posloužiti rodinným a obchodním poměrům nájemníka.
(Rozh. ze dne 29. března 1921, R I 393/21.)
Manželé M-ovi obývali v obci A. byt o kuchyni a třech pokojích, a měli býti z něho vyklizeni. Bytovým úřadem v B. byl pro ně zabrán byt o kuchyni a světnici. Návrh povinných, by jim byl povolen odklad exekuce, soud prvé stolice zamítl, shledav náhradní byt přiměřeným.
Rekursní soud odklad povolil, ježto dle jeho názoru neodpovídal rozsah bytu náhradního bytu vyklizovanému.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Názoru rekursního soudu nelze přisvědčiti. Nařízení vlády čís. 409 sb. z. a n. z roku 1920 jest výjimečně, a odklad exekuce podle téhož nařízení slouží tomu, by povinná strana byla ušetřena újmy, jež by jí provedením exekuce byla způsobena, při čemž ovšem i na vymáhajícího věřitele nutno bráti zřetel, by nebyl bezdůvodně zkrácen ve svých právech z exekučního titulu. Stačí proto pojem »přiměřené náhrady« vykládati přesně a přikládati těmto slovům ten význam, že náhradní byt nemusí býti úplně rovnocenným s bytem, jenž má býti vyklizen, nýbrž že stačí, když odpovídá podstatně nezbytně nutné způsobilosti vzhledem k rodinným a ob-
chodním poměrům dlužníkovým. V té příčině jest však ze šetřeni, provedeného okresním soudem na místě samém zřejmo, že byt v domě čís. 231 v B., sestávající z jedné světnice a z jedné veliké, k obývání způsobilé kuchyně, stačí k provozování obchodu dlužníku podle dosavadního způ- sobu, dále že jest tento byt sice značně menší, než byt v domě čís. 173 v A., ale přece ještě tak rozsáhlý, že poskytuje malé rodině M-ových dostatečné místnosti, a to tím spíše, ježto patří k němu i dosti velká půda. Na tom ničeho nemění se tím, že jsou manželé М-ovi příslušní do A., nikoliv do B., jelikož se jim nový byt přikazuje v dohodě bytových komisí
obou jmenovaných obcí, a příslušnost manželů M-ových tedy již na váhu nepadá. Opačné stanovisko vedlo-by k tomu, že by byla vymáhající strana neslušně zkrácena ve svých právech, a to tím spíše, jelikož dle zpráv představenstva obcí A. a B. nelze očekávati, že po uplynutí 1/4 roku nebo
vůbec v dohledné době nastane podstatná změna bytových poměrů.

Citace:

č. 990. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 252-252.