NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15944.

Stát neručí za škodu způsobenou usmrcením aktivního vojáka při výkonu služby vojenské.
(Rozh. ze dne 19. března 1937, Rv I 689/35.)
Proti žalobě na náhradu škody, vzniklé žalobci usmrcením jeho syna — aktivního vojína — prý při úpravě důstojnického tennisového hřiště, namítl žalovaný stát mimo jiné i nepřípustnost pořadu práva. Nižší soudy, nevyhověvše této námitce, ve věci samé žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle tvrzení žaloby obdržela technická rota pěšího pluku rozkaz, aby v sadech, přenechaných důstojnickému sboru posádky k užívání, vysekala několik stromů a žalobcovu synu bylo nařízeno, aby dohlédl na mužstvo, pověřené provedením této práce, při které byl odseknutou silnou větví udeřen do hlavy a usmrcen. Z uvedeného přednesu plyne, že šlo o výkon vojenský, k němuž byl syn žalobcův určen nadřízeným velitelem, a že z tohoto výkonu jest nárok na náhradu škody vyvozován. Jde tu tudíž o výkon veřejné moci a proto nárok z něho odvozený není nárokem soukromoprávním, nýbrž veřejnoprávním. Nárok ten nelze posuzovati podle ustanovení občanského zákona, nýbrž platí o něm zvláštní ustanovení § 92 ústavní listiny, podle něhož odpovídá stát za škodu způsobenou nezákonným výkonem svých orgánů jen tehdy, když je tu zvláštní zákon, který mu takové ručení ukládá. Takový zvláštní zákon v oboru vojenské správy dosud vydán nebyl. Neodpovídá proto stát za škodu způsobenou osobami vojenskými, které konaly vojenskou službu. A o tom, že jde o vojenskou službu, nelze podle žalobcova přednesu pochybovati. Není-li však stát za ně odpovědný, nemůže býti odsouzen k náhradě škody.
Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání, uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu škody proti státu ze zavinění orgánu vojenské správy, a to na základě jejich poměru k jeho synu jako aktivně slouživšímu vojínovi. Tento poměr zůstal veřejnoprávním a šlo při něm o výkon veřejné moci, i kdyby bylo pravda, že šlo o úpravu hřiště pro důstojníky, neboť i při takové práci byli vojíni ve službě veřejné, vojenské. Stát nelze proto činiti odpovědným za škodu, ať již škoda vzešla z toho, že vojínů k takovému výkonu nemělo býti vůbec užito, anebo z toho, že se vojenské osoby při onom výkonu dopustily zavinění. Správně tu poukázal odvolací soud k § 92 ústavní listiny.

Citace:

Čís. 15944.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 361-362.