Čís. 15473.

K výkladu § 112 konk. ř.
Předmětem sporu o popřenou pohledávku může býti jen to, co bylo předmětem zkoumáni při zkušebním roku, vyjma změny a doplňky přípustné podle § 112, odst. 1, posl. věta konk. ř.
(Rozh. ze dne 7. října 1936, Rv I 2409/34.) Ke konkursu Antonína R-y přihlásilo žalované vodní družstvo, a to do druhé třídy konkursních pohledávek svoji vykonatelnou pohledávku za provedení trubkování. Při zkušebním roku neuznal žalobce (správce konkursní podstaty) pro tuto pohledávku pořadí ve II. třídě konkursních pohledávek, nýbrž pořadí toliko III. třídy a byl se svým odporem poukázán konkursním komisařem na pořad práva. V žalobě uvedl žalobce, že ve výpise z účtu připojeném k přihlášce a tvořícím její součást žalované družstvo částku 8675 Kč 45 h za trubkování kvitovalo úpadci ke dni 1. července 1929 a již za rok 1929 ho ihned zatížila úrokem z prodlení, takže dle výpisu toho jest nepochybné, že přihlášená pohledávka byla splatná již v roce 19129 čili dříve než tři roky před prohlášením konkursu nastalým 24. ledna 1933. Nižší soudy žalobě, proti niž žalované družstvo nově dovozovalo pořadí II. třídy v usnesení valné hromady, nevyhověly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby a přiznal přihlášené pohledávce vodního družstva pořadí III. třídy konkursních pohledávek.
Důvody:
Ustanovení § 112, odstavec 1, poslední věta konk. ř. čís. 64/31 Sb. z. a n. omezuje žalobní návrh jen na právní důvod, který byl uveden v přihlášce a při zkušebním roku, a na částku tam uvedenou. Z toho však nelze souditi, že tato omezující zásada se týká pouze žaloby, kterou podal věřitel přihlásivší pohledávku ke konkursu, a že to neplatí i tehdy, když jest žalobcem někdo jiný, jenž při zkušebním roku popřel pohledávku nebo žádané pořadí. Neboť přihláška jest základem pro prozkoumání pohledávky a jejího pořadí a pro zjištění pohledávky (§§ 104, 107, odstavec 2 a 3 a 111 konk. ř.). Nelze tedy přezkoumati při zkušebním roku pohledávku, která přihlášena nebyla nebo která se opírá o jiný právní důvod anebo činí vyšší částku, než byla uvedena v přihlášce nebo při zkušebním roku, a nelze také přezkoumati jiné pořadí, nežli v přihlášce nebo při zkušebním roku bylo žádáno (§ 108 konk. ř.). Jen takové přihlášené pohledávky a takové žádané pořadí lze v konkursu za předpokladů § 111 konk. ř. zjistiti, z čehož naopak plyne, že nedojde-li k tomuto zjištění pro odpor správce konkursní podstaty anebo některého konkursního věřitele, přesunuje se zjištění na procesní soud. Předpokladem žaloby, ať té či oné, jsou tedy jednak přihláška, jednak přezkoumání přihlášky při zkušebním roku, a může proto býti předmětem sporu o popřenou pohledávku zase jen to, co bylo předmětem zkoumání při zkušebním roku vyjímajíc ony změny a doplňky, které i podle omezujícího ustanovení § 112, odstavec 1, poslední věta konk. ř. jsou přípustné. To jest všeobecná zásada konkursního řádu a platí i ve sporu o pořadí, které musí rovněž býti uvedeno v přihlášce (§ 104, odstavec 1 konk. ř.). Nejde tu o pravidelný spor, v němž by měl žalovaný volnost použiti všech námitek a Obranných prostředků, které dopouští civ. soudní řád, nýbrž právě proto, že jde o zjištění pohledávky nebo jejího pořadí pro konkursní řízení, jest i on obmezen způsobem vytčeným v § 112, odstavec 1, poslední věta konk. ř. Žalované vodní družstvo opřelo svou pohledávku v přihlášce jediné o výpis z účtu, z něhož však neplyne, že všechny částky tam účtované nedospěly dříve než tři roky před prohlášením konkursu (§ 55 konk. ř.). Zřejmé jest z výpisu, že jen částky v souhrnu 1686 Kč 85 h, o něž žalobce ve sporu omezil žalobu, dospěly teprve v oné tříleté lhůtě a požívají tedy pořadí II. třídy konkursních věřitelů. Teprve ve sporu změnilo žalované družstvo právní důvod, z něhož odvozovalo pořadí II. třídy konkursních věřitelů, a to tím, že opřelo tento nárok nově o usnesení valné hromady ze dne 27. prosince 1931. Tato změna původní přihlášky není ani ve sporu přípustná a bylo proto omezené žalobě vyhověti. Otázkou, zda byl konkursní správce odkázán správně na pořad práva, nelze se zabývati, poněvadž onen poukaz konkursního komisaře se stal pravoplatným.

Citace:

č. 15473. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 919-921.