NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 10493.

Dohodli-li se manželé tak, že manželka převzala na místě manžela výživu dítka a manžel se zavázal přispívati manželce na tuto výživu a dal tento nárok knihovně zajistiti, šlo o dohodu podle § 142, prvý odstavec, obč. zák. a jest o návrhu manžela, by na místo knihovního zajištění byl nárok proti němu na vyživovací příspěvky zajištěn jiným způsobem (složením peněz), jednati a rozhodovati v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1931, R I 1043/30).
Notářským spisem ze dne 2. května 1925 zavázal se Josef C., platiti pro případ rozvodu své manželce Jindřišce C- ové na výživu a na ošacení jejich nezletilé dcery Ludmily C-ové do čtvrtého roku dítěte měsíčně 400 Kč, od čtvrtého do šestého roku dítěte 650 Kč a od šestého do dvanáctého roku dítěte 850 Kč měsíčně. Zároveň dal Josef C. za tento závazek jakož i za další výživné a ošacení, které upraveno bude buď další úmluvou nebo soudem opatrovnickým, v každém případě však nejvýše do výše 20000 Kč, do zástavy svůj dům č. p. 114. Návrhu Josefa C-a, jímž se nabídnul k zajištění výživného nezl. Ludmily C-ové na místě dosavadního knihovního zajištění na domě čp. 114 složiti 80000 Kč hotově, opatrovnický soud vyhověl. Rekursní soud k rekursu Jindřišky C-ové zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl návrh Josefa C-a. Důvody: Podle dohody rodičů, schválené opatrovnickým soudem vzala Jindřiška C-ová na sebe povinnost poskytovati nezletilému dítěti výživu na místě otce a otec zavázal se své manželce k hrazení výživy nezletilé Ludmily C-ové platiti určité předem stanovené částky, takže dohodou tou vznikla soukromá práva mezi manželi, podle níž převzala manželka na místě manžela výživu dítěte, a manžel se zavázal jí na výživu dítěte přispívati určitými částkami do určité doby, a podle níž byl nárok manželky na manželově domě knihovně zajištěn. Tuto dohodu manželů mohl by ovšem opatrovnický soud změniti ohledně nezletilé Ludmily C-ové podle § 142 druhý odstavec obč. zák., kdyby změněné poměry v zájmu dítěte vyžadovaly nutná nová opatření. Tohoto předpokladu však v souzeném případě není, zájem dítěte změny dohody nevyžaduje, neboť k jeho výživě podle uvedené dohody jest povinna matka, výživu tu mu také matka poskytuje — opak se netvrdí — a není proto s hlediska zájmů dítěte důvodu na dohodě něco měniti. Návrh na změnu zajištění výživného činí otec dítěte Josef C. v zájmu vlastním, jak sám v návrhu uvádí, takže tu schází pro změnu dohody co do zajištění výživného předpoklad podle § 142 druhý odstavec obč. zák. Zajištění výživného týče se jen Jindřišky C-ové jako oprávněné, jen tato může svolení ke změně zajištění — ovšem se svolením opatrovnického úřadu — dáti neb odepříti, nikoliv však soud opatrovnický bez jejího souhlasu. Podle § 1 nesp. říz. v nesporných právních věcech soud pojednává jen potud z úřadu nebo na žádost stran, pokud to nařizuji zákony. K zakročení z úřadu ohledně změny zajištění výživného nebylo důvodu, an zájem dítěte nové opatření nutně nevyžadoval. Aby žádosti Josefa C-a mohl soud v řízení nesporném vyhověti, bylo třeba souhlasné žádosti obou bývalých manželů, pokud se týče souhlasu oprávněné Jindřišky C-ové. Ježto však tato souhlas odepřela, měl soud odkázati navrhovatele na pořad práva, a neměl rozhodovati o věci, která není předmětem nesporného řízení. Bylo proto vzhledem k ustanovení § 42 poslední odstavec j. n. rozhodnouti, jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě ke zrušovacímu důvodu, znovu rozhodl o rekursu Jindřišky C-ové.
Důvody:
I kdyby bylo lze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že dohodou vznikly mezi manželi C-ovými soukromoprávní nároky, ježto manželka převzala na místě manžela výživu dítěte a manžel se zavázal za to přispívati manželce na výživu dítka určitými částkami a dal zároveň tento její soukromoprávní nárok na poskytování určitých částek k úhradě výživy dítěte zajistiti pro ni na svém domě, — přece nelze pochybovati o tom, že předmětem dohody byla úprava nároků dítěte proti rodičům na výchovu a výživu. Šlo tu tedy o dohodu ve smyslu § 142 prvý odstavec obč. zák., která podle druhého odstavce tohoto ustanovení může býti soudem kdykoliv, a to i z úřadu změněna, nastala-li změna poměrů, dotýkající se zájmů dítěte a vyžadující proto novou úpravu. V této příčině tvrdí otec dítěte, že dům, na němž jest zajištěno zástavní právo pro ono pohledávání, potřebuje nutné, nákladné opravy, že však nemá k tomu potřebného kapitálu, jsa ve finanční tísni, že si proto vymohl u banky zápůjčku 200000 Kč, která však musí býti knihovně zajištěna v prvním knihovním pořadí, a domáhá se proto výmazu knihovního zajištění vyživovací povinnosti, za něž by složil hotově 80000 Kč, a prohlašuje, že by jinak byl nucen dům prodati, čímž by jemu i dítěti vznikla značná škoda. Z toho jest zřejmo, že se návrh stěžovatelův dotýká nejen práv jeho manželky z notářského spisu, nýbrž i zájmů dítěte, neboť škoda, která by povstala případným prodejem domu daného v zástavu, postihovala by nejen knihovní věřitelku, matku dítěte, nýbrž po případě i dítě samo, kdyby matka nemohla dostáti převzaté povinnosti k němu. Tomu-li tak, nepochybil soud prvé stolice, když o návrhu, dotýkajícím se zájmů dítěte konal v nesporném řízení patřičná šetření a věcně o něm rozhodl, a není důvodnou ani výtka zmatečnosti, činěná tomuto postupu.

Citace:

Čís. 10493. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 136-138.