Čís. 1734.
Odvolací řízení trpí zmatečností dle § 477 čís. 4 c. ř. s., rozhodl-li odvolací soud o odvolání ku jednostrannému návrhu odvolatele v zasedání neveřejném.
(Rozh. ze dne 21. června 1922, Rv II 86/22.)
Žalovaná strana prohlásila ve svém odvolání, že se zříká nařízení ústního odvolacího líčení, načež odvolací soud, ač žalobce se v tomto směru výslovně nevyjádřil, vyhověl odvolání v neveřejném sezení.
Nejvyšší soud zrušil k dovolání žalobce napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dle § 492 c. ř. s. mohou strany vzdáti se toho, by nařízen byl o odvolání rok k ústnímu líčení. Toto vzdání se jest však účinným pouze tehdy, bylo-li prohlášeno ve spise odvolacím, nebo v podání učiněném u soudu prvé neb druhé stolice. Žalovaná strana prohlásila sice v odvolání, že se zříká nařízení ústního odvolacího líčení, avšak odpůrce její nepodal odvolacího sdělení a nevyjádřil se výslovně v tom směru. Žalobce neprojevil tudíž souhlasu s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto s obejitím ústního líčení v sezení neveřejném a nebyla tedy splněna podmínka § 492 c. ř. s. Když přes to odvolací soud rozhodl o odvolání v sezení neveřejném, bylo tím nezákonným postupem soudu znemožněno žalující straně jednati na soudě, a trpí tudíž řízení odvolací zmatkem dle § 477 čís. 4 c. ř. s. Bylo proto nutno dle § 477a 503 čís. 1 c. ř. s. rozsudek odvolací jako zmatečný zrušiti a věc vrátit odvolacímu soudu, by ji znovu projednal při ústním líčení a ji znovu rozhodl (§ 474 a 513 c. ř. s.).