Čís. 14142.

Procesuální překážka zahájené rozepře (§§ 232, 233 c. ř. s.) předpokládá, že jest mezi týmiž stranami o témže předmětu po stránce formální spor již zahájen. Rozhoduje jen stav formální (procesuální), jak se jeví na venek.
Rozpor mezi skutečným a formálním stavem ve sporu již dříve zahájeném jest řešiti v onom sporu, nikoli ve sporu druhém, kde se řeší jen otázka zahájené rozepře.
(Rozh ze dne 7. února 1935, R I 131/35.)
Žalovaní vznesli proti žalobě, podané proti nim Marií Z-ovou, námitku zahájené rozepře tvrdíce, že o téže věci byla proti nim žalobkyní Marií Z-ovou a jejím mužem Josefem Z-ou již zahájena rozepře pod zn. sp. Ck 189/29. Prvý soud námitce té vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by, dříve než rozhodne o námitce rozepře zahájené, vyšetřil, zda žalobkyně Marie Z-ová skutečně podala žalobu pod Ck 189/29 na žalované, zejména, zda podepsala plnou moc právnímu zástupci. Po provedeném šetření prvý soud vyhověl námitce zahájené rozepřene z těchto důvodů: Na základě seznání svědků a žalobkyně má soud za prokázáno, že žalobu pod č. j. Ck 189/29 nepodala žalobkyně, nýbrž její manžel, který také plnou moc za ni podepsal, že tedy žalobkyně ve sporu onom právního zástupce Dra Karla K-a nezmocnila a podpis na plné moci ve sporu onom založené není pravý. V důsledku toho přítomná rozepře nebyla již zahájena pod č. j. Ck 189/29. Rekursní soud potvrdil usnesení prvého soudu.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu žalovaných usnesení rekursního soudu změnil tak, že námitce rozepře zahájené vyhověl a žalobu odmítl.
Důvody:
Dovolací soud nesouhlasí s právním názorem rekursního soudu, z něhož tento vycházel při svém zrušovacím usnesení, a na jehož závaznost i pro sebe se odvolával v napadeném usnesení, že totiž o zahájené rozepři dalo by se mluviti jen tehdy, kdyby byla žalobkyně předchozí žalobu č. j. Ck 189/29-1 skutečně se svým manželem podala, a že proto náleželo prvému soudu, u něhož námitka liíispendence byla vznesena, aby okolnost tu náležitě vyšetřil. K opodstatnění procesuální překážky zahájené rozepře, k níž nutno podle § 240 odst. 3 c. ř. s. hleděti povinnosti úřední, stačí, že po stránce formální jest spor mezi týmiž stranami o témž předmětu u téhož nebo jiného soudu již zahájen (§§ 232, 233 c. ř. s.). Rozhoduje tu jen stav formální (procesuální), jak se na venek jeví. Stanovisko to odpovídá i účelu zákona, aby nejen strany nevedly o témž nároku, opřeném o týž právní důvod, několik sporů, ale aby též z veřejného zájmu nemusily se soudy touž věcí několikráte obírati a bylo se vyvarováno možného vydání dvou neb více rozhodnutí sobě odporujících (srov. na př. čís. 2788 a 3783 sb. n. s.). Rozpor mezi skutečným a formálním stavem ve sporu již dříve zahájeném náleží řešiti v onom sporu a nemůže se soud, který ve druhém sporu řeší jen otázku zahájené rozepře rozporem tím obírati, protože vůbec nemůže v druhém sporu odstraníti skutečnost, že žaloba taková tu jest a spor o ní ve skutečnosti se již vede (srov. také rozh. čís. 216 a 3783 sb. n. s.). Že první spor byl ponechán v klidu, na věci nic nemění, když rozepře přes to zůstává zahájena (§ 232 c. ř. s.) a k návrhu kterékoliv ze stran může býti opět obnovena (§ 169 c. ř. s.). Ani otázkou případné zmatečnosti ve sporu prvém (§ 477 čís. 4 nebo 5 c. ř. s.) nemůže se soud v druhé rozepři zabývati. To vše náleží do rozepře první. Neprávem tudíž uložil rekursní soud soudu prvému, aby zjišťoval okolnosti, zda předchozí spor zn. Ck 189/29 byl žalobkyní ve skutečnosti veden, když bylo nesporno a z příslušných spisů zjištěno, že se spor mezi týmiž stranami o témž předmětu formálně již vede.

Citace:

č. 14142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 121-122.