NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4830.

Na prodejní provisi trafikantovu lze povoliti exekuci k uspokojení soukromoprávních pohledávek s výhradou, že soud, exekuci povolující, zpraví o soudním zákroku příslušný finanční úřad okresní.
Je-li trafikant válečným poškozencem, dlužno při povolení exekuce přihlédnouti též k §u 36 zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 24. března 1925, R I 224/25.)
Soud prvé stolice povolil firmě М. a P. proti trafikantu Josefu V-ovi exekuci zabavením a přikázáním к vybráni pohledávky, jež dle údajů exekučního návrhu příslušela dlužníku proti hlavnímu skladu tabáku na zaplacení 10% provise při odebrání předmětů státního tabákového monopolu. Rekursní soud exek. návrh zamítl. Důvody: Jest všeobecně známo, že 10% provise, poskytovaná trafikantům při odebrání předmětu tabákového monopolu záleží v tom, že trafikanti platí za předměty ty o 10% méně než činí cena předmětů těch při prodeji v drobném spotřebitelům; nárok trafikantů z této provise záleží z nároku, by jim byly tabákové výrobky účtovány o ona procenta levněji. To však není pohledávkou a z tohoto důvodu pohledávka vůbec vzejiti nemůže. Proto jest navrhovaná exekuce pro nedostatek předmětu exekučního neodůvodněnou, ježto nelze povolovati exekuci zabavením pohledávky, která prý vznikla tím, že povinná strana koupila od osoby třetí nějakou věc, neboť z koupě vzchází pohledávka (rozuměj pohledávka peněžitá) pro prodávajícího, nikoliv pro kupujícího. Nelze též říci, že rekurs není odůvodněn proto, že povolená exekuce, když pohledávka neexistuje, jest bezpředmětnou a proto není straně povinné na újmu; účelem exekuce jest nucené provedení vymáhaného nároku; nelze tedy exekuci provésti pro- středkem nezpůsobilým a nutno již pro toto odůvodnění návrh označiti jako nepřípustný k tomu přistupuje i úvaha, že by jinak, kdyby exekuce taková měla býti povolována, slušelo důsledně přisuzovati i náklady za návrh exekuční, třeba by nemohl nikdy vésti к uspokojení věřitelovu, což by bylo důsledkem nemožným. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl o rekursu dlužníka.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Dle dvorského dekretu ze dne 13. října 1844, čís. 84 sb. z. s. lze vésti exekuci na prodejní provise trafikantů k uspokojení pohledávek soukromoprávních s tou výhradou, že má soud, exekuci povolující, zpraviti o soudním zákroku příslušný finanční úřad okresní, by tento mohl učiniti po rozumu §u 32 súčtovacího předpisu ze dne 14. dubna 1840 příslušná opatření k zabezpečení eráru. Pokud se tkne způsobu, jak naložiti s prodejní provisi, exekucí postiženou, má důchodkový úřad, na místě, by vydal provisi trafikantovi odečtením z trhové ceny tabákových výrobků, ji zadržeti a do schránky exekučního soudu odevzdat). Vzhledem к obsahu tohoto dvorského dekretu jest právní náhled rekursního soudu o povaze zmíněné prodejní provise trafikantů právně mylným, takže důvod, z něhož rekursní soud rekursu vyhověl, neobstojí. Druhým důvodem, v rekursu povinné strany proti povolení exekuce uplatňovaným, že povinnému jako trafikantu-invalidovi jest prodejní provise dovolena jen jakožto důchod vyživovací a zaopatřovací, se rekursní soud důsledkem svého mylného právního názoru vůbec nezabýval. Bude proto na něm, by se nyní obíral i tímto důvodem, vyšetřil, zda jest povinný válečným poškozencem ve smyslu zákona ze dne 8. dubna 1919, čís. 199 sb. z. a n. a pak, přihlížeje k ustanovením zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 sb. z. a n. а k prováděcímu nařízení ze dne 7. prosince 1922, čís. 363 sb. z. a n. a opatře si po případě od příslušných úřadů i další vysvětlení v příčině této otázky rozhodl, zda platí pro prodejní provise dlužníka omezení exekuce dle §u 36 zmíněného zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 sb. z. a n., čili nic.

Citace:

č. 4830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 579-580.