NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6477.

Učitelstvo (Slovensko): Podle kterých předpisů jest ve smyslu § 8 vl. nař. 226/1921 vyměřiti zaopatřovací požitky býv. učitele uher. stát. ludové školy?
(Nález ze dne 13. dubna 1927 č. 4716).
Věc: Jolana V. v Košicích proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o pensijní nároky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 29. ledna 1925 nevyhovělo min. škol. žádosti st-lky, učitelky na státní ludové škole na dovolené s čekatelným za trvalé ustanovení na stát. školách nebo ústavech po rozumu vl. nař. z 29. listopadu 1923 č. 226 Sb. Současně ustanovilo, aby byla přeložena na trvalý odpočinek počínajíc dnem 1. měsíce následujícího po tomto rozhodnutí, a nařídilo svému bratislavskému referátu, aby vyměřil st-lce pens. a zaopatř. požitky podle zásad odst. 1 § 6 zák. č. 269/20 a podle § 7 zák. č. 310/24. O tom zpravena byla st-lka výměrem žal. nyní (úřadu z 25. února 1925 toho znění, že týž úřad na základě onoho výnosu min. škol. překládá ji podle § 8 vl. nař. č. 226/23 na trvalý odpočinek počínajíc dnem 1. února 1925 a že současně opatřuje, aby jí byly vyměřeny pens. požitky podle svrchu uvedených zásad. Zároveň zastavil úřad další výplatu jejích dosavadních požitků na dovolené s čekatelným.
Když pak st-lka odvolávajíc se na tento výměr žádala, aby jí pens. požitky byly vyměřeny podle zák. č. 394/22, vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím z 30. září 1925, že přiznává jí podle zásad zák. č. 269/20, zák. č. 310/24 a § 1 zák. č. 287/24 počínajíc dnem 1. února 1925 pensi ročních 6548 Kč 16 h a jednotný drah. přídavek podle zák. č. 394/22 ročně 3206 Kč 40 h. Úřad poznamenal, že pense ročních 6548 Kč byla vyměřena z pens. základu 8616 Kč (7536 K plat a 1080 Kč polovice pražského míst. přídavku) se započítatelnou služ. dobou 28 let ve výši 76% pens. základu. St-lka může uplatniti písemnou přihláškou podanou do šesti měsíců ode dne určeného prov. nařízením k zák. č. 287/24 nárok na výhody odst. 1 a 2 § 2 cit. zák.
Výnosem z 21. srpna 1925 ustanovil žal. úřad st-lku ze služ. důvodů dočasnou učitelkou na stát. ludové škole v Š. s právní platností od 1. září 1925 a pověřil ji správou oné školy s tím, že její zákonité požitky budou jí poukázány po nastoupení služby a že její dovolená s čekatelným zastavuje se dnem 31. srpna 1925.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
St-lka brojí proti výroku, jímž upravena byla její pense toliko, pokud jde 1. o započítatelnou služební dobu a důsledně i pokud stanoveno bylo pens. procento a 2. pokud běží o pens. základ. V obou směrech shledal nss stížnost bezdůvodnou. Ad 1. St-lka výslovně připouští, že její započítatelná služ. doba, čítána až do 31. ledna 1925, kterýmžto dnem přeložena byla na trvalý odpočinek, dosahuje toliko 28 let, jak bylo též žal. úřadem zjištěno a že dle toho pens. sazba dosahuje toliko 76%, dovolává se však toho, že byla po 31. lednu 1925, tudíž po svém přeložení na trvalý odpočinek, reaktivována, a že sloužila pak ještě po dobu od 1. září do 14. prosince 1925, tedy po 3 měsíce a 14 dnů. Tuto dobu jest prý po rozumu § 13 odst. 10. zák. čl. LXV:1912 připočítati k dřívější služ. době, čímž dosáhne tato délky 28 let, 8 měsíců a 14 dnů, čili podle § 20 téhož zák. čl. započítatelných 29 let, následkem čehož by pens. sazba činila 78%.
Bezdůvodnou této námitky podává se již z toho, že zák. čl. LXV:1912 se na st-lku, jakožto učitelku na stát. škole ludové, vůbec nevztahuje (§§ 2, 126 a 128 cit. zák. čl.), předpisy pak pro posouzení st-lčina pens. nároku směrodatné, totiž zák. čl. XXXII:1875 a zák. čl. XLIII:1891 ustanovení téhož obsahu, jako § 13, 10. odst. zák. čl. LXV:1912 nemají, nehledí-li se ani k tomu, že i zmíněný předpis § 10 zák. čl. LXV:1912 má na mysli toliko případ, kdy zaměstnanec nalézající se na dočasném odpočinku byl povolán opět do činné služby (§ 34 téhož zák. čl.), kdežto st-lka v době, kdy byla opět do činné služby povolána, byla již nesporně na odpočinku trvalém, a nehledí-li se posléze ani k tomu, že tím dovolává se st-lka okolnosti, jež nastala alespoň částečně až po vydání rozhodnutí nyní naříkaného.
Ad 2. Nesprávnost zjištěné pens. základny spatřuje st-lka v tom, že nebylo šetřeno předpisu § 23 zák. čl. LXV:1912, dle něhož započítatelnými požitky rozuměti jest požitky, na něž dotyčný zaměstnanec měl ve své činné službě posledně nárok, kdežto žal. úřad zjišťuje pens. základ, přihlédl pouze k požitkům st-lkou skutečně pobíraným a to ještě se zřetelem k předpisům, platným dle právního řádu býv. státu uher. dne 28. října 1918. Po názoru st-lky měl úřad hleděti k tomu, že pobírala po dobu, kdy nalézala se v činné službě čsl. státu, požitky VII. třídy 2. plat. stupně a že měla prý již nárok na postup do 3. plat. st. téže třídy.
Nss nepřiznal ani této námitce důvodnosti, kdyžtě, jak již uvedeno, předpisy zák. čl. LXV:1912, z nichž st-lka při této své námitce rovněž vychází, na její služ. poměr a pens. nárok vůbec se nevztahují. Předpisy pak pro posouzení jejího nároku jedině směrodatné, totiž zák. čl. XXXII:1875, zák. čl. XLIII:1891 a zák. čl. XV:1913 ustanovení obdobného rovněž neobsahují. Bezdůvodně vytýká tudíž st-lka žal. úřadu, že zjišťuje její pens. základ k předpisu zák. čl. LXV:1912 nehleděl, a že nezjistil základu toho způsobem, jenž by předpisu oné právní normy odpovídal. Že by pak pense žal. úřadem st-lce po rozumu oněch směrodatných předpisů upravená (§ 8 vl. nař. č. 226/23 a § 6 zák. č. 269/20) ustanovením dotčených norem neodpovídala, st-lka ani netvrdí. Ostatně poukazuje se st-lka k právnímu názoru, jejž nss dovodil již v nál. Boh. 2604/23 adm., že totiž při vyměřování pens. požitků podle § 6 zák. č. 269/20 hleděti jest, pokud běží o míru požitků těch, toliko k předpisům býv. státu uher. platným dne 28. října 1918, leč že by ovšem předpisy ty byly došly změny již akty státu čsl., a že tudíž pens. základnu tvořiti může toliko plat, kterého ten který zaměstnanec požíval posledně podle oněch předpisů uherských.
Pokud by pak šlo o změnu, které dostalo se předpisům těm zákonem z 22. prosince 1924 č. 287 Sb., vyhradil si žal. úřad výslovně rozhodnouti o případném nároku st-lky na výhody z toho plynoucí dodatečně po rozumu odst. 3 § 2 cit. zák. a stížnost proti tomuto postupu žal. úřadu námitek nemá.

Citace:

č. 6477. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 692-694.