Čís. 1427.
Proti rozhodnutí sborového soudu o výpovědi, dané osobě, hospodařící na zabraném statku (§ 20 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n., původní doslov) jest dovolací rekurs vyloučen.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1922, R I 18/22.)
Usnesení okresního soudu, jímž doručena byla výpověď Státního pozemkového úřadu osobě, hospodařící na zabraném majetku, rekursní soud potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs. Důvody:
Podle § 20 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n. přísluší osobě hospodařící proti výpovědi u okresního soudu ve smyslu § 18 podané stížnost k nadřízenému soudu z důvodů, že nebylo šetřeno ustanovení tohoto zákona. Soud rozhodne v řízení nesporném s konečnou platností. Zákon tu nepraví sice výslovně, že tento soud rozhoduje s konečnou platností, avšak z celého doslovu jest patrno, že jest míněn soud
nadřízený, k němuž stížnost proti výpovědi byla podána, poněvadž by jinak ustanovení, že rozhoduje s konečnou platností nemělo smyslu, kdyby byla další stížnost přípustná. Sluší tedy za to míti, že proti rozhodnutí sborového soudu o výpovědi podle shora citovaného zákona dané rozhoduje soud druhé stolice s konečnou platností a že dovolací stížnost jest nepřípustná.