NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 844.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. а n.).
Pokud se může dopustiti řetězového obchodu živnostník.
(Rozh. ze dne 11. května 1922, Kr II 401/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Novém Jičíně ze dne 2. července 1920, jímž byli obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin řetězového obchodu dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a pro přečin předražování dle § 7 odstavec prvý téhož zákona, zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl
v důvodech:
Napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný koupil od kloboučníka P-a 365 nehotových klobouků po 65 Kč a prodal je po několika dnech po 75 Kč obžalovanému S-ovi, který je ihned prodal zase obchodníku R-ovi Po 80 Kč. Nalézací soud neshledává v této činnosti obžalovaných skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu z důvodu, že oba obžalovaní jsou živnostensky oprávněni k obchodování zbožím všeho druhu, tedy i kloboky nehotovými. Budiž ponecháno stranou, že živnost agentury, na kterou zní jeden ze živnostenských listů S-ových, spočívá dle třetího odstavce § 59 živn. ř. v získání objednávek pro jiné živnostníky, neobsahuje tedy obchodování na vlastní účet, a že nalézací soud nezjišťuje, zda živnostenské listy obou obžalovaných, znějící na obchodování smíšeným zbožím, byly neobmezené či zda živnostenská tato oprávnění obžalovaných byla ve smyslu čtvrtého odstavce § 38 živn. řádu (zákon ze dne 4. července 1869, čís. 205 ř. zák.) obmezena na prodávání výrobků při provozu pouze místním. Než názor nalézacího soudu, že živnostník, k obchodování jednotlivým zbožím živnostensky oprávněný, není ohledně tohoto, obchodování nikdy zbytečným mezičlánkem, je v této povšechnosti — jak zmateční stížnost veřejného žalobce právem vytýká dle čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. — právně mylným. Účelem zákona o válečné lichvě jest, čeliti účinku mimořádných poměrů válkou vyvolaných, zejména nedostatečnosti výroby, aby přes tyto obtíže zásobování obyvatelstva předměty potřeby dálo se co možná nejvydatněji, nejrychleji a nejlevněji. Za tím účelem napadá zákon zejména veškeré rejdy a výhonky obchodu, k nimž ony mimořádné poměry dávají podnět, příležitost i naději na zisk a jimiž zboží na přechodu z výroby do spotřeby zbytečně se zdržuje nebo zdražuje. Zákaz řetězového obchodů zejména čelí proti tomu, by přechodu zboží z výroby do spotřeby nesúčastnil se větší počet činitelů, než dle ústrojí hospodářského je nutno, neb alespoň účelno. Zákon nerozeznává, vsunula-li se zbytečně do přechodu zboží osoba, jinak k obchodování oprávněná, či osoba jiná. Zákonná ochrana zájmů spotřebitelstva byla by neúplná a nedostatečná, kdyby živnostníkovi bylo, — bez ohledu na účelnost nebo zbytečnost jeho překupnické činnosti pro zásobování spotřebitelstva tím kterým zbožím — dovoleno, použíti jakékoliv příležitosti ku docílená osobního zisku. Ku zbytečnosti vsunutí se obžalovaných jako překupníků v tomto případě poukazuje okolnost, že jde o polotovary, tedy o zboží, o němž je nanejvýše pochybno, bylo-li ku přechodu jeho z továrny do rukou spotřebitelů třeba jiného mezičlánku než snad živnostníka kloboučníka, který polotovary dohotovuje. Okolnost, zda ceny, za které polotovary byly obžalovanými prodávány, jsou přiměřeny čili nic, je bez významu, ježto ku skutkové podstatě řetězového obchodu stačí již pouhé zbytečné zdržování zboží. Nalézací soud použil proto nesprávně zákona co do pojmu řetězového obchodu tím, že vyloučit zbytečnost vsunutí se obžalovaných povšechně pro živnostenské jejich oprávnění, aniž uvažoval o tom, zda překupnická činnost obžalovaných byla v tomto případě hospodářsky nutná neb alespoň účelná či zbytečná a neužitečná.

Citace:

Nález č. 2021. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 616-619.