Čís. 15795.Proti žalobě na zrušeni spoluvlastnictví k dvěma budovám, z nichž každá jest nejen stavebně a hospodářsky, ale i právně samostatným celkem, nelze účinně namítati, že lze nemovitosti ty fysicky rozděliti tak, aby každému ze spoluvlastníků připadla jedna z budov.(Rozh. ze dne 4. února 1937, Rv I 2229/36.)Proti žalobě podle § 830 obč. zák. na zrušení spoluvlastnictví k budovám, z nichž každá jest stavebně, hospodářsky i právně samostatným celkem, namítl žalovaný, jich spoluvlastník, že nemovitosti ty lze rozděliti fysicky tak, aby každému ze spoluvlastníků připadla jedna z budov. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem v otázce, o niž jde, z těchtodůvodů:Žalovaný spatřuje možnost fysického rozdělení budov v tom, že by buď jeden nebo druhý z těchto domů připadl žalující. Avšak v souzeném případě jde o spoluvlastnictví k dvěma budovám, z nichž každá pro sebe jest nejenom stavebně a hospodářsky, ale i v právním smyslu samostatným celkem. Podle §§ 825, 828 a 833 obč. zák. má každá ze sporných stran stejné právo ke každé části obou těchto domů. Při fysickém dělení podle §§ 841 a 843 obč. zák. by tedy musil každý ze spoluvlastníků obdržeti přiměřený díl každého z nich. Rozdělení těchto dvou domů mezi spoluvlastníky tak, aby každý ze spoluvlastníků dostal jeden dům, bylo by proti právnické konstrukci o společenství statků a o nedílnosti spoluvlastnictví k ideálním, podílům. To by nebylo reální dělení podle §§ 841 a 843 obč. zák., nýbrž jakási náhražka za fysické rozdělení jednotlivých předmětů spoluvlastnictví. K takovému rozdělení by mohlo dojiti jen vzájemnou dohodou, k níž však nelze žádného ze spoluvlastníků nutiti žalobou podle § 830 obč. zák. Nemůže se tedy v souzeném sporu žalovaná proti žalobě o civilní rozdělení s úspěchem brániti námitkou, že by bylo možno každé ze sporných stran přiděliti jeden z domů.