NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 17168.

Majitel koncese, opravňující jej k provozu živnosti v určité provozovně, je smluvně zavázán z objednávek zboží určeného k provozu živnosti, nedokáže-li, že v době objednávek živnost neprovozoval on, nýbrž někdo jiný na svůj vlastni účet a nebezpečí a že to bylo dodavateli zboží známo nebo musilo býti známo.
Za zmocnitele osob zaměstnaných v živnosti nebo obchodu platí ten, kdo se jeví na venek jako majitel živnosti nebo obchodu (§§ 1027, 1030 obč. zák., čl. 52 obch. zák.). Majitel živnosti nebo obchodu nemůže bezelstným třetím osobám namítati, že osoby v živnosti nebo obchodu zřízené jednaly jménem toho, komu obchod nebo živnost byly přenechány k provozu na vlastní účet a nebezpečenství.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1939, Rv I 2130/38.)
Žalované byla na její žádost udělena koncese k prodeji čaje, mléka, kakaa a k podávání občerstvujících pokrmů a tato koncese byla později rozšířena i na oprávnění podávati pokrmy všeho druhu a prodávati i lihové nápoje a ovocné šťávy, a to v určitém domě. Žalobkyně dodávala zboží, o jehož zaplacení jde, na objednávku osob zaměstnaných v jídelně provozované na základě koncese, jež byla žalované udělena na účty bylo placeno týmiž zaměstnanci a podle vnitřního ujednání mezi žalovanou a »Společností s. b.« byla jídelna provozována na účet této společnosti, avšak žalovaná nehlásila živnostenskému úřadu náměstka koncesionáře nebo pachtýře. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Měla-li žalovaná koncesi k provozu jídelny v určitém domě, jest ji pokládati za kupitelku zboží objednaného za účelem provozu této jídelny a jest z takových objednávek smluvně zavázána, nedokáže-li, že v době, kdy se zboží objednávalo, jídelnu neprovozovala ona, nýbrž jiná osoba na vlastní účet a nebezpečí a že žalobkyně jako dodavatelka zboží tuto skutečnost znala nebo z okolností na venek zjevných znáti musila. To odpovídá potřebě ochrany třetího, jenž navazuje právní styky, důvěřuje okolnostem a poměrům, jak je možno na venek poznati, a jemuž se skrývají od toho odlišné vnitřní poměry podniku druhého smluvce, jež bez vlastního zavinění nemohl poznati. Že žalobkyně o vnitřním poměru ujednaném mezi žalovanou a »Společností s. b.« o provozu jídelny věděla nebo z okolností věděti musila, žalovaná ani netvrdila. Nezáleží proto na tom, kým byly osoby zaměstnané v jídelně, které zboží u žalobkyně objednaly, ustanoveny a do služeb přijaty. Neboť za zmocnitele osob užívaných v krámě, živnosti nebo obchodu platí ten, jenž se na venek vůči bezelstným třetím osobám jeví jako majitel krámu, živnosti nebo obchodu (§§ 1027, 1030 obč. zák., čl. 52 obch. zák.). Vůči takovým třetím osobám nelze namítati, že krám, živnost nebo obchod provozuje někdo jiný na. vlastní účet a nebezpečí a že tudíž osoby v živnosti nebo obchodě zřízené, jež jednaly v mezích jejich presumptivní plné moci, nejednaly jménem toho, na jehož vlastnost jako majitele živnosti nebo obchodu poukazují zevně znatelné okolnosti.
Že i žalovaná sama se pokládala za zavázanou, vysvítá z toho, že pojala pohledávku žalobkyně ve vyrovnacím řízení do seznamu pasiv a že po zastavení soudního vyrovnání jednala s věřiteli a se žalobkyní skrze svého právního zástupce o mimosoudní vyrovnání a že se jednání dálo i v její přítomnosti.

Citace:

č. 9049. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 847-849.