Čís. 14544.

K výkladu § 20 čís. 3 zák. čís. 320/19 Sb. z. a n.
Ustanovení čl. III čís. 3 zákona ze dne 1. dubna 1921 čís. 161 Sb. z. a n. platí i pro obor jurisdikční normy. O žádosti manžela bydlícího v t. zv. historických zemích za rozluku dobrovolně rozvedeného manželství podle § 15 rozl. zákona proti manželi bydlícímu na území práva slovenského rozhoduje krajský soud bydliště žadatelova.
(Rozh. ze dne 19. září 1935, Nd I 401/35.) V záporném kompetenčním konfliktu mezi krajským soudem v P. (Čechy) a krajským soudem v U. (Podkarpatská Rus) rozhodl nejvyšší soud, že k rozhodnutí žádosti Blaženy K., bydlící v P. (Čechy) za rozluku dobrovolně rozvedeného manželství podle § 15 rozl. zák. s Josefem K., bydlícím v U. (Podkarpatská Rus) je podle § 20 čís. 3 poslední věta rozluk. zákona příslušný krajský soud v P. (Čechy).
Důvody:
Blažena K., bydlící v P. (Čechy), vznesla u krajského soudu v P. (tamže) žádost za rozluku svého dobrovolně rozvedeného manželství s Josefem K., bydlícím v U., pro nepřekonatelný odpor podle § 15 zák. čís. 320/19 sb. z. a n. Protože této žádosti nepředcházel spor o rozvod, platí tu ustanovení § 20 čís. 3 zák. čís. 320/19 sb. z. a n., podle něhož jest místně příslušným k rozhodnutí především sborový soud, v jehož obvodu má svůj obecný soud manžel, proti kterému žádost za rozluku směřuje; nemá-li však tento manžel svého obecného soudu v tuzemsku, jest příslušným sborový soud, v jehož obvodu má žadatel svůj obecný soud. Krajský soud v P., vycházeje z názoru, že ustanovení § 20 zák. čís. 320/19 sb. z. a n. platí pro celou oblast Československé republiky, prohlásil se za nepříslušna a postoupil spisy krajskému soudu v U. Avšak ani krajský soud v U. neuznal svou příslušnost, poukázav na to, že na území Podkarpatské Rusi platí ve věcech manželských dosud zák. čl. XXXI:1894, který nezná ani t. zv. dobrovolný rozvod, ani jeho přeměnu na rozluku. Že pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou neplatí předpis § 20 čís. 3 zák. čís. 320/19 sb. z. a n. o soudní příslušnosti k rozhodnutí o žádostech za rozluku ve smyslu § 15 téhož zákona, plyne jasně z ustanovení § 30 tohoto zákona, podle něhož se na Slovensko vztahují ustanovení §§ 1 až 12 a § 25, pokud se týká zrušení § 25 zák. čl. XXXI:1894, a dále z úvahy, že v zemích Slovenské a Podkarpatoruské zůstaly v platnosti zejména předpisy §§ 75 a 107 zák. čl. XXXI:1894 o právu manželském, jež stanoví, že manželství může býti rozloučeno nebo rozvedeno jen soudcovským rozsudkem, nikoli tedy pouhým usnesením v řízení nesporném, a že každý z rozvedených manželů, trval-li rozvod od stolu a lože 2 léta od právní moci rozsudku, může žádati, aby soudce změnil rozsudek rozvádějící od stolu a lože v rozsudek na rozluku. Krajský soud v U. tedy nepochybil, neuznal-li v tomto případě svou příslušnost opřenou o předpis, který na jeho území neplatí, třebas v jeho obvodě má svůj obecný soud manžel, proti němuž žádost za rozluku směřuje. Avšak nelze míti za to, že by se srovnávalo s duchem zákona čís. 320/19 sb. z. a n., aby žadatelka byla vůbec zbavena možnosti domáhati se rozluky podle § 15 téhož zákona pouhou skutečností, že její rozvedený manžel přesídlil ne sice do cizozemska, ale přece do území, kde § 20 rozl. zák. neplatí. Východisko tu poskytuje ustanovení poslední věty § 20 čís. 3 rozl. zák., že v případě, nemá-li manžel, proti kterému žádost za rozluku směřuje, svého obecného soudu v tuzemsku, jest příslušným sborový soud, v jehož obvodu má žadatel svůj obecný soud. Pokud se v § 20 čís. 3 rozl. zák. mluví o »tuzemsku«, jest tím rozuměti — právě tak, jako jest podle čl. III čís. 3 a čl. VII čís. 2 i) zákona ze dne 1. dubna 1921 čís. 161 sb. z. a n.
Civilní rozhodnutí XVII. 38 ustanoveno pro obor civilního řádu soudního — ono území Československé republiky, v němž platí zákonný předpis § 20 rozl. zák., neboť tu jde o předpis upravující příslušnost řádných soudů, jenž by patřil vlastně systematicky do jurisdikční normy, k čemuž se podotýká, že původní ustanovení čl. X uvoz. zák. k j. n. o pojmu »tuzemska« zůstalo zřejmě jen nedopatřením zákonodárcovým v zákoně ze dne 1. dubna 1921 čís. 161 sb. z. a n. nepovšimnuto, že však jest je i pro obor jurisdikční normy vyložiti podle ustanovení čl. III čís. 3 zákona čís. 161/21 sb. z. a n. Odpůrce žadatelčin nemá svůj obecný soud v území, ve kterém platí § 20 zák. čís. 320/19 sb. z. a n., pročež jest místně příslušným sborový soud, v jehož obvodu má svůj obecný soud žadatelka, t. j. krajský soud v P.

Citace:

Čís. 14544.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 614-616.