Čís. 16409.

1. Uznání nemanželského otcovství s právními účinky § 163 obč. zák. se může platně státi toliko, buď před poručenským soudem, nebo ve sporu o uznání otcovství, nebo před matrikářem způsobem uvedeným v § 164 obč. zák. Mimosoudní doznání otcovství jest pokládati jen za důkaz o souloži v kritické době ve smyslu § 163 obč. zák.
2. Bylo-li krevní zkouškou dokázáno, že žalovaný má krev jiných vlastností než dítě, které nemá ani vlastnosti krve své matky, jest zamítnouti žalobu o uznání nemanželského otcovství. Otázka, jakou cenu má lékařský znalecký důkaz o zkoušce krve, jest otázka odborná, na niž může odpověděti, jen znalec a nikoli soud.
(Rozh. ze dne 20. října 1937, Rv II 510/37.)
Srv. rozh. č. 8905, 6865 Sb. n. s.
Proti žalobě, jíž se nezletilý žalobce domáhal zjištění nemanželského otcovství a placení výživného a kterou opíral též o to, že žalovaný uznal po žalobcově narození otcovství před Růženou T., zavázav se, že vše zaplatí a nahradí, namítl žalovaný mimo jiné, že nemůže býti žalobcovým otcem, ježto žalobce nenáleží ani do krevní skupiny nemanželské matky, ani žalovaného, a nabídl o tom důkaz zkouškou krve. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje žalobce především v tom, že prý odvolací soud nerozlišuje s procesního stanoviska mezi doznáním žalovaného k otcovství a mezi důkazem o souloži žalovaného s matkou dítěte v kritické době.
Uznání otcovství jako projev vůle s právními následky § 163 obč. zák. se může platně státi jen, buď před poručenským soudem, nebo ve sporu o uznání otcovství, anebo před matrikářem (§ 164 obč. zák.). O takovéto uznání však v souzeném případě nešlo, a právem proto odvolací soud považoval mimosoudní doznání otcovství žalovaného jen za důkaz o souloži v kritické době ve smyslu § 163 obč. zák. Dovolací důvod právní mylnosti není tedy oprávněn.
Dále vidí dovolání nesprávné právní posouzení věci v tom, že oba nižší soudy zamítly žalobu na podkladě znaleckého posudku, jímž bylo dokázáno, že žalovaný má krev jiných vlastností než dítě, které nemá ani vlastností krve své matky, takže jeho otcem musil býti někdo jiný než žalovaný. Právní názor, který položil odvolací soud za základ napadeného rozsudku, vyhovuje plně ustálené judikatuře nejvyššího soudu (srv. zejména rozh. č. 8905 Sb. n. s.) a dovolací soud neshledává ani v souzeném sporu příčiny, aby se od ní odchýlil. Otázku, jakou vědeckou cenu má lékařský znalecký důkaz, nemůže řešiti soud; je to otázka odborná, na niž může odpověděti jen znalec (rozh. č. 6865 Sb. n. s.). Vývody dovolání, jimiž se snaží dovolatel dokázati, cituje lékařská a přírodovědecká díla, že krevní zkouška provedená znalcem není způsobilá k vyvrácení otcovství žalovaného k žalobci, musí proto zůstati bez odezvy, neboť jsou jen nedovoleným brojením proti volnému hodnocení výsledků provedeného znaleckého důkazu odvolacím soudem. Ježto znalecký důkaz byl proveden též o otázce, zda je možná dědičnost vlastností krevních přímo z prarodiče na vnuka, není tu ani v té příčině vytýkané vadnosti řízení.

Citace:

č. 16409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 405-407.