Č. 6711.


Státní zaměstnanci (Slovensko) : I. O výměře diet při cestách mimo služební působiště. — II. Předpis § 68 služební pragmatiky o náhradě nájemného není dotčen »předpisy pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov.«
(Nález z 9. září 1927 č. 18512.)
Věc: Vojtěch H. v T. proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě stran adjustování cestovného.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud st-li odpírá nárok na náhradu nájemného podle § 68 služ. pragmatiky, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Podle usnesení min. rady ze 4. června 1920 ,(viz. odst. X. usnesení min. rady z 27. července 1920) příslušejí státním zaměstnancům VII. hodn. třídy při služ. cestách mimo služ. místo diety v denní výši 33 Kč. Diety tyto příslušejí jen za celé kalendářní dny; za jejich část jen, činí-li nejméně 8 hodin. Za část kalendářního dne kratší osmi hodin, povoluje se pouze poloviční dieta a to jen, bylo-li se úředníku zdržeti nepřetržitě 4 hodiny mimo úřední sídlo. Za každou noc, to jest za dobu od 22. hod. do 5. hod., již byl úředník nucen ztráviti při služební cestě mimo úřední místo, dostane se mu k dietě příplatku 10 Kč.
Podle nepopřeného obsahu správních spisů byl st-l vrchním berním správcem VII. hodn. třídy a nastoupil cestu z T. do N. dne 23. listopadu 1922 o 19. hod. a skončil ji dne 24. listopadu 1922 o 6. hod. 30 min. ráno. Podle toho ztrávil st-l z kalendářního dne 23. listopadu 1922 mimo úřední místo dobu 5 hod. a z kalendářního dne 24. listopadu 1922 dobu 6 hodin 30 min., tudíž z obou dnů dobu přesahující sice 4 hodiny, avšak kratší osmi hodin. V důsledku toho příslušela mu za každý z těchto dnů podle předpisů shora uvedeného toliko dieta poloviční t. j. po 16,50 Kč, tudíž za celou dobu cestování celkem částka 33 Kč. Přiznal-li mu ji žal. úřad, nejednal tedy proti zákonu a stížnost v té příčině není důvodná.
Konečně domáhal se st-l náhrady nájemného podle § 68 služ. pragmatiky. Žal. úřad odepřel vyhověti tomuto žádání jedině z důvodu, že t. zv. úprava slovenská takové náhrady nestanovila a že proto § 68 služ. pragm. pro zaměstnance na Slov. nemůže přijíti v úvahu. Tento právní názor nemůže však obstáti. Nehledě k tomu, že usnesení min. rady z 27. července 1920 takového omezení neobsahuje, nelze ani podobný úmysl předpokládati se zřetelem k tomu, že jím měly býti poskytnuty státním zaměstnancům ustanoveným na Slov. určité výhody naproti stát. zaměstnancům ustanoveným v t. zv. zemích historických. Již z toho se podává, že státní zaměstnanci ustanovení na Slov. tímto usnesením vlády neměli býti zkráceni v normálních požitcích a výhodách příslušejících podle zákonů platných stát. zaměstnancům vůbec — mezi kteréžto výhody náleží ustanovení §u 68 služ. pragmatiky. Ostatně by ani nemohlo takové generelní ustanovení zákonné býti pouhým usnesením min. rady pro určitý teritoriální obvod neb okruh osob sníženo nebo prohlášeno neúčinným. V důsledku toho nutno míti za to, že i za platnosti usnesení min. rady z 27. července 1920 mají pragmat. úředníci na Slov. ustanovení nárok na výhodu normovanou §em 68 služ. pragm. Jestliže tudíž žal. úřad nepopřev, že st-l je skutečně úředníkem pragmatikálním, odepřel mu přiznání výhody, o niž tu jde, jedině proto, že není o ní zmínka v usnesení min. rady z 27. července 1920 a že tudíž pro území Slov. neplatí, založil svoje rozhodnutí v tomto bodě na mylném právním názoru, pročež je bylo v této příčině zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 6711. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 170-171.