NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 7918.

Stavební právo. — Řízení správní: O postavení obce jako strany a jako úřadu v řízení stavebním.
(Nález ze dne 30. dubna 1929 č. 8633.) Věc: Obec Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zřízení rourového kanálu.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Městská rada v Ch. uložila v základě § 44 stav. řádu akciové společnosti »Premierwerke« v Ch., aby místo otevřeného silničního příkopu, který přikryt bude chodníkem vedoucím podél továrních budov jmenované společnosti, zřídila na svůj náklad rourový kanál. Rozhodnutí toto potvrdila osk v Ch. ohledně zřízení rourového kanálu při tovnárních traktech č. 1. a 2., ježto řečená povinnost společnosti má základ v udělených jí stavebních konsensech, zrušila však ono rozhodnutí, pokud jím bylo uloženo společnosti zřízení rourového kanálu při továrních traktech č. 3. a 4., poněvadž požadavek obce resp. státní silniční správy, aby společnosti »Premierwerke« bylo podle § 44 stav. řádu uloženo zříditi při těchto traktech na místo otevřeného příkopu silničního rourový kanál, nemá žádné opory v dotyčných stav. konsensech, které jediné jsou směrodatny pro úpravu právního poměru mezi uvedenými objekty a státní silnicí. Při tom vyslovila osk, že povinnost jmenované společnosti ke zřízení rourového kanálu nemůže býti odvozována ani z ustanovení § 92 stav. řádu, dle něhož je stavebník povinen nejen zříditi chodník, nýbrž provésti také potřebnou úpravu niveau pro jeho zřízení, ježto v povinnosti upraviti úroveň povinnost překlenouti silniční příkop není obsažena. Zsv nař. rozhodnutím zamítl stížnost obce a potvrdil výměr osk z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost neobrací se proti výroku, že zřízení rourového kanálu podél traktů č. 3. a 4. nelze jmenované společnosti uložiti na základě § 92 stav. řádu, nýbrž směřuje toliko proti tomu, že žal. úřad popřel, že dnešní zúčastněná strana je podle § 44 odst. 2 stav. řádu přes to povinna dotčený kanál zříditi, že předpis tento dle okolností ukládá stavebníku překlenutí neb přikrytí silničního příkopu. Mohl se tedy nss zabývati jen touto otázkou.
Stížnost obce v té příčině namítá, že rozhodnutí stav. úřadu prvé stolice, jímž zúčastněné straně sporná povinnost byla uložena, formuluje pouze požadavek, vyslovený státní správou silniční, jímž úřad stavební byl vázán. Vzhledem k námitce takto formulované slušelo uvážiti, že cit. ustanovení § 44 odst. 2 je ustanovením stav. řádu, jehož předpisy podle § 130 téhož zák. vykonává, pokud není odchylných ustanovení, městská rada jakožto úřad stavební. Je tedy měst. rada povolána jakožto stav. úřad prvé stolice rozhodovati také o povinnosti stavebníkově podle § 44 odst. 2 stav. řádu, neboť stav. řád v tomto směru od zásadního předpisu kompetenčního úchylku nestanoví. Vystupuje tudíž obec v tomto řízení svým orgánem (měst. radou) jen ve funkci úřadu stav., vůči němuž stavebník se strany jedné a silniční správa se strany druhé mají postavení stran, a není ustanovení, podle něhož by zde obec zastupovala také státní správu silniční a byla — jak to stížnost vyjadřuje — pouhým tlumočníkem požadavků státní správy silniční.
Není-li však obec v tomto řízení a v této relaci stranou, nýbrž má-li jen funkci úřadu stavebního, nelze si představiti subj. práva jejího, jež by mohlo býti zkráceno rozhodnutím stav. úřadu vyšší stolice, jímž rozhodnutí obecního úřadu stav. bylo zrušeno.
Možnost zkrácení práv stěžující si obce rozhodnutím, které béře v odpor, byla by snad dána, kdyby právní vztah její k silničnímu tělesu státní silnice byl takový, že by rozhodnutí toto, byť jen nepřímo, dotýkalo se jejích práv neb povinností se správou státní silnice souvislých. Leč nic takového stížnost netvrdí, připouštějíc, že obci nepřísluší žádný vliv na formulaci požadavků silniční správy vůči stavebníku, a že jen státní správa silniční je povolána, aby určila, jak má silniční těleso se zřetelem na stavby zúčastněné strany býti upraveno a zabezpečeno.
Nss neměl proto příčiny zkoumati, zdali by obec z nějakého titulu, na př. následkem své příspěvkové povinnosti podle dekr. dvoř. kanc. z 26. září 1835 č. 158 sb. pol. zák., svazek 63, mohla se vůči nař. rozhodnutí dostati do posice strany procesní, nýbrž — posuzuje stížnost podle jejího obsahu — nemohl v ní viděti nic více než stížnost úřadu stolice nižší proti rozhodnutí úřadu stolice vyšší a musí ji pro nedostatek pojmových náležitostí, jež § 2 zák. o ss stanoví, jako nepřípustnou odmítnouti.

Citace:

č. 7918. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 699-701.