Čís. 6779.

Sprostředkovatelská smlouva.

Nárok na provisi přísluší sprostředkovatéli pouze tehdy, dojde-li zásluhou a přičiněním jeho skutečně k zamýšlenému výsledku, leč že by bylo jinak umluveno. Ujednáním obmýšlené smlouvy přestala však již činnost sprostředkovatelova, jenž nepozbývá nároku na odměnu, nesúčastnil-li se také provedení smlouvy nebo sešlo-li mezi stranami s jejího uskutečnění. Měl-li sprostředkovatel obstarati koupi domu a zavázal-li se mu zjednatel, že mu vyplatí odměnu, zakoupí-li objekt, na který ho sprostředkovatel jakýmkoliv způsobem upozorní nebo který mu sám naznačí, má sprostředkovatel nárok na odměnu, když jednal o koupi určitého domu se zjednatelem a dosavadním vlastníkem, obstaral zjednateli popis domu i lustrum, zřízenci jeho se zjednatelem dům prohlíželi a došli k majiteli domu a tam smlouvu dojednali, třebas zjednatel jednal již před tím i po té o koupi domu prostřednictvím jiného sprostředkovatele.
(Rozh. ze dne 3. února 1927, Rv I 1216/26.)
Žalobě sprostředkovatele o zaplacení provise proti kupiteli nemovitosti bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 6780 —
227
důvodů:
Žalovaný uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení (čís. 4 §u 503 c. ř. s.). Uvádí, že smlouva sprostředkovatelská jest smlouvou svého druhu, musí býti přesně dle ujednání posuzována a že nárok na provisi přísluší jen tehdy, dojde-li zásluhou a přičiněním sprostředkovatelovým skutečně k zamýšlenému výsledku. Až potud možno úplně souhlasiti s vývody dovolání, nikoli však také v té části, kde se tvrdí, že žalobcovým sprostředkovaním nedošlo k tomuto kýženému cíli a že mu proto nepřísluší provise. Dohodné, nebylo-li jinak zvláště umluveno, přísluší sprostředkovateli, bylo-li jeho činností dosaženo vymíněného výsledku, jenž byl takto uskutečněn, tudíž sjednaly-li se strany o předmětu koupě a kupní ceně. Ujednáním obmýšlené smlouvy přestala však již činnost dohodcova, jenž nároku nepozbývá, nesúčastnil-li se také provedení smlouvy, nebo sešlo-li mezi stranami z její realisace (rozh. č. 1146, 1372, 2301, 3049, 3170, 3985 a j. ve sb. n. s.). Otázka, jakou činnost má sprostředkovatel vyvíjeti, řídí se napřed úmyslem stran, jinak povahou věci. Dle úmluvy ze dne 10. ledna 1925 měl žalobce obstarati žalovanému koupi domu, hodícího se na dílny pro větší obuvnictví a zavázal se žalovaný, že zakoupí-li objekt, na který ho žalobce jakýmkoliv způsobem upozorní, neb který mu sám naznačí, vyplatí mu při uzavření koupě odměnu 2% z ceny. Ze zjištění plyne, že žalobce svými zřízenci jednal o koupi domu č. 27 se žalovaným i s posavadním majitelem K-em, obstaral žalovanému popis domu a lustrum, že zřízenci jeho s ním dům prohlíželi a došlí k majiteli jeho a tam kupní smlouvu dojednali. I když tedy žalovaný o koupi téhož domu jednal prostřednictvím kanceláře B-ovy již v roce 1923 a pak znova po sprostředkovatelské činnosti zřízenců žalobcových, nevadí to nároku žalobcovu na zaplacení smluvené odměny, došlo-li jen potom skutečně ke koupi domu, poněvadž nelze upříti prokazatelnou příčinnou souvislost mezi tímto výsledkem a sprostředkovatelskou činností žalobcovou.

Citace:

Čís. 6779. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 254-255.