NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 2632.

Postavení dřevěného, přenosného chlívku na společném dvorku není změnou ve společné věci, nýbrž jen jedním ze způsobů řádného užívání. Druhá věta §u 835 obč. zák. vztahuje se jak na § 834, tak i § 833 obč. zák.
(Rozh. ze dne 15. května 1923, Rv II 547 22.)
Na společném dvorku žalobkyně a žalovaného počala žalobkyně stavěti dřevěný, přenosný chlívek pro vepříky a, když jí žalovaný ve stavbě bránil, domáhala se na soudě zjištění, že jest oprávněna chlívek si postaviti a že jest žalovaný povinen to trpěti. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto důvodů:
Podle skutkového zjištění soudu prvé stolice, převzatého také soudem odvolacím, jest dvorek ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného rovným dílem a obě strany ho dosud užívaly způsobem, v rozsudku procesního soudu blíže uvedeným. Jde nyní o otázku, zdali postavením dřevěného přenosného chlívku pro vepříky, v délce 2 m a šířce 1,18 m na dvorku v tom místě, kde žalobkyně před žalobou chlívek již stavěti začala, předsevzata by byla změna na společné věci, kterouž by nakládáno bylo také podílem žalovaného a která by tedy jen s jeho svolením byla přípustná (§ 828 obč. zák.), či zda jde jen o úpravu užívání a spravování společné věci, kterou v případě neshody mezi stranami může povoliti soud, aniž by tím do práv druhého podílníka, nakládati volně ideelním podílem, bylo zasáhnuto (§§ 833—835 obč. zák.). Dovolatel snaží se udržeti onen názor, ale oba nižší soudy právem přisvědčily k otázce druhé. Jest samozřejmým, že současné používání téže hmotné částky dvoru oběma podílníky k různým účelům (a někdy i k témuž účelu) není vždy možným. Tak i v tomto případě každý z obou podílníků používá svého záchodu a svého dřevníku ve společném dvorku a mimo to používá žalovaný sám a výhradně místa, kde na př. stojí jeho posada na husy, nebo stojí lavice, na které husy krmí. To uznává za správné, ale neuznává již za správné, že by měla žalobkyně výhradně používati místa, na kterém má býti postaven malý chlívek pro vepříky její. Tím nenastane ještě fysické rozdělení dvorku po částkách mezi jednotlivé podílníky, nýbrž tím upravuje se toliko účelně způsob užívání společné věci tak, jak to hoví potřebám podílníků, aniž by tím porušeno bylo právo druhého podílníka na stejné užívání. Že pak i přes postavení chlívku bude moci žalovaný dvorku ke svým účelům právě tak užívati, jako dříve činil, zjistil již procesní soud při místním ohledání a zjištění to odvolací soud převzal, takže tím dovolací soud jest vázán, neboť jde o zjištění skutkové. Podle zjištění procesního soudu mohl by si dokonce také žalovaný podobný chlívek při svém dřevníku postaviti a ještě by zbyl mezi oběma krmníky průchod 1,20 m. Postavení takového dřevěného přenosného chlívku na společném dvorku není tedy změnou ve společné věci, nýbrž jen jedním ze způsobů užívání a to užívání řádného ve smyslu §u 833 obč. zák., které do stejného práva druhého podílníka nezasahuje a které přes jeho odpor — tedy zde při rovnosti hlasů »pro« a »proti« — podle §u 835 obč. zák. může povoliti soud. Tím spíše jest tomu tak v tomto případě, kde podle zjištění procesního soudu již rodiče žalobkyně v podobném dřevěném krmníku na dvorku vepře chovali, třeba že tak činili ještě před tím, než žalovaný spoluvlastníkem se stal. Nesprávným jest názor dovolatelův, že druhá věta §u 835 obč. zák. vztahuje se jen na § 834 obč. zák. a nikoliv také na § 833 obč. zák., neboť předpis ten zní docela všeobecně a má na mysli všechny neshody podílníků při užívání a spravování společné věci, které jinak při rovnosti hlasů nebylo by možno mezi účastníky samými rozřešiti, ať již jde o užívání mimořádné (§ 834 obč. zák.) neb o řádné (§ 833 obč. zák.).

Citace:

8609. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 41-43.