Čís. 1360.

Žaloba dle § 35 ex. ř. jest přípustná i tehdy, zanikl-li vymáhaný nárok jen částečně.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1921, Rv I 899/21.) Žalující dlužník domáhal se žalobou zrušení exekuce nad peníz 51 K 30 h, ježto mu po vzniku exekučního titulu přisouzeny byly proti žalovanému vymáhajícímu věřiteli pohledávky, jež vymáhaná pohledávka převyšovala jen o peníz shora uvedený. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že, ježto tu jde toliko o částečné zrušení exekuce ve smyslu § 41 ex. ř., mohl žalobce navrhnouti toliko obmezení exekuce, nejsa oprávněn nastupovati žalobou dle § 35 ex. ř. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Odvolatelka právem vytýká rozsudku prvé stolice, že odvozuje bezdůvodnost žaloby z té okolnosti, že mohla žalobkyně s úspěchem učiniti pouhý návrh na obmezení exekuce po rozumu § 41 ex. ř. Soud prvé stolice přehlíží, že návrh na zrušení neb obmezení exekuce po rozumu § 40 pokud se týče 41 ex. ř. může dlužník učiniti, aniž zatím podal žalobu dle § 35 ex. ř. Může-li tedy — jako v tomto případě — žalobkyně s úspěchem uplatňovati proti pohledávce žalovaného — jinak ovšem vyšší — kompensaci své vzájemné pohledávky, nemůže jí přece býti bráněno, by nepodala žalobu dle § 35 ex. ř. Oba právní prostředky jsou fakultativní. Vznesla-li žalobu po rozumu § 35 ex. ř. o nepřípustnost exekuce co do částky převyšující rozdíl obou vzájemných pohledávek, uznala-li žalovaná strana výslovně kompensaci, jí uplatňovanou, nelze o tom pochybovati, že právem jest žalováno na částečnou nepřípustnost exekuce. Prohlašuje-li rozsudek v důvodech, že nelze exekuci prohlásiti za nepřípustnou vůbec, poněvadž nárok žalovaného, číselně vyšší, nezanikl, mýlí se v tom, že přehlíží, že žalováno jest nikoli o nepřípustnost exekuce vůbec, nýbrž jen s obmezením výše uvedeným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání napadá rozsudek druhé stolice z důvodů § 503 čís. 4 c. ř. s. Neprávem. Názor žalovaného, že žaloby dle § 35 ex. ř. jsou přípustny toliko, zanikl-li vymáhaný nárok úplně, nikoli však, zanikl-li pouze částečně, jest nesprávným. To vyplývá zřejmě z ustanovení § 41 ex. ř., kdež se praví: vyskytnou-li se důvody zrušovací, uvedené v §§ 35 až 37, 39 a 40 ex. ř., pouze ........ ohledně části vykonatelného nároku, pak sluší exekuci ne zrušiti, nýbrž poměrným dílem obmeziti. Předpokládá tedy sám zákonodárce, že důvody, exekuci zrušující, mohou se vyskytnouti pouze ohledně části exekučního nároku, že může žaloba oposiční (zákon výslovně cituje § 35 ex. ř.) býti podána neb odůvodněna pouze ohledně části vymáhaného nároku a proto také i žalobkyně podala žalobu na nepřípustnost exekuce pouze ohledně částky vymáhaného nároku, a vyjádřila obmezení to slovy: »pokud exekuce vedena jest pro částku 51 K 30 h převyšující«. Že v tom případě nenastane úplné zrušení exekuce, nýbrž toliko částečné, neboli obmezení exekuce jest vzhledem k ustanovení § 41 ex. ř. na bíledni.

Citace:

Čís. 1360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 906-907.