NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 16129.

Úředník, kterého firma zmocnila k prodeji automobilů, může slíbiti platně a závazně pro firmu provisi za zprostředkování prodejů automobilů. Sjednávání zprostředkovatelské smlouvy a přislíbení pro vise jest jednáním, jež s sebou zmocnění k prodeji automobilu obyčejně přináší (čl. 47 obch. zák.).
(Rozh. ze dne 25. května 1937, Rv I 1740/35.)
Žalobce se na žalované firmě domáhá poddlúžnickou žalobou podle § 308 ex. ř. zaplacení 1000 Kč, tvrdě, že jeho dlužníku Karlu H. přísluší uvedená částka proti žalované firmě jako provise. Soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud zjistil, že Jan M. jako úředník prodejny žalované firmy výslovně přislíbil Karlu H. odměnu 1000 Kč, dojde-li jeho přičiněním k prodeji automobilu značky M., aniž byla při tom stanovena podmínka, za kolik musí automobil ten býti prodán. Poněvadž Jan M. jako prodejový úředník již dříve s Karlem H. sjednával smlouvu o prodej automobilu značky R. a smluvil i trhovou cenu a protože i ve sporném případě Jan M. automobil kupci S-ovi, kterého Karel H. přivedl, prodal a cenu trhovou sjednal, neměl Karel H. příčiny pochybovati o oprávnění Jana M. k přislíbení provise 1000 Kč za zprostředkování prodeje automobilu značky M. (čl. 47 obch. zák., rozh. č. 9170 Sb. n. s.). Slušelo proto žalobě vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaná firma doznává, že Jan M. jest její úředníkem prodejny, tvrdí však, že není oprávněn jejím jménem převzíti závazek k placení provise. Leč byl-li Jan M. oprávněn k uzavírání kupních smluv o automobilech, byl již tím zmocněn i k všem vyjednáváním, jež s rozprodáváním automobilů obvykle souvisí. K nim patří i přislíbená provise, neboť příslib provise může býti účelný k rychlejšímu a snazšímu uskutečnění prodeje automobilů. Uzavření zprostředkovatelské smlouvy a přislíbení provise není při obchodním prodeji něčím neobvyklým a výjimečným, nýbrž jest to jednání, které prodávání takových předmětů, jako jsou automobily, podle obvyklého běhu věcí s sebou přináší (čl. 47 obch. zák.). Nezáleží na tom, jaký byl vnitřní poměr mezi Janem M. a žalovanou firmou a zda Jan M. překročil meze svého oprávnění, nýbrž záleží pouze na tom, jak se jemu udělená obchodní plná moc projevovala na venek. Nezůstalo tedy řízení odvolacího soudu kusé, když o rozsahu uděleného zmocnění nebyl proveden důkaz svědkem Pavlem D., poněvadž nebylo ani tvrzeno, že druhému smluvci (Karlu H.) byl musil býti nedostatek plné moci Jana M. při patřičné pozornosti znám.

Citace:

Čís. 16129. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 707-708.