NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 10358.

Horní právo:* Dělníci, zaměstnaní odvážením strusky ze starých hald, jež byly propůjčeny jejich zaměstnavateli nebo jeho právnímu předchůdci jako povrchové míry, podléhají pojistné povinnosti u bratrské pokladny.
(Nález ze dne 18. února 1933 č. 2813.) Věc: Pavel P. ve S. (adv. Dr. Jan Kohl z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací (za zúč. revírní bratr. pokladnu v Bratislavě adv. Dr. Jos. Picek z Prahy) o pojistnou povinnost u bratrské pokladny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ke stížnosti revírní bratrské pokladny v Bratislavě uložil vládní komisariát pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě po provedeném šetření výměrem z 11. července 1929 st-li, přihlásiti zaměstnance podniku ve S. k pojištění u jmenované bratrské pokladny. Tento svůj příkaz odůvodnil poukazem na to, že st-l uvedené zaměstnance zaměstnává vybíráním a odvážením strusky ze starých hald, jež byly jeho právní předchůdkyni propůjčeny jako povrchové míry, při čemž tato struska se prodává z části k štěrkování silnic a tratí, z části však též do vysokých pecí jako přísada při zhutnění železa, a že proto dlužno ohledně dělníků těmito pracemi zaměstnaných uznati, že jsou zaměstnáni v hornictví. Odvolání, jež st-l z výměru toho podal, žal. min. nař. rozhodnutím zamítlo z důvodů napadeného výměru.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Rozhodnutí sporu, zda zaměstnanci st-lovi podléhají pojistné povinnosti u bratrských pokladen, je závislé na zodpovědění otázky, zda jde o osoby zaměstnané v hornictví. Že pro zodpovědění této otázky je nerozhodno, zda podnik st-lův bude s to náklady na toto pojištění ze svých výtěžků krýti, čili nic, je na bíledni, a je proto námitka v tomto směru vznesená zřejmě bezdůvodná.
Zbývá tedy již jediná námitka — st-lem také již v odvolání vznesená — že st-lovy dělníky nelze považovati za zaměstnané v hornictví proto, že dobývají výhradně strusku, která není nerostem vůbec — tím méně ovšem nerostem vyhraženým — nýbrž že je to odpadkový produkt vysokých pecí. Právní názor, na němž je námitka tato založena, je zřejmě ten, že za vyhražené nerosty ve smyslu § 3 hor. zák. lze uznati anorganismy jen na tak dlouho, dokud existují ve svém přirozeném útvaru, že však přestávají býti takovýmito nerosty, jakmile bylo na nich činností lidskou něco změněno.
Snad dalo by se s tímto názorem st-lovým zásadně souhlasiti, vzhledem k tomu, že § 3 hor. zák. mluví v odst. 1 výslovně o nerostech složených v jejich přirozených ložiskách«, leč ohledně strusky jakožto lidského produktu dřívějšího dolování má horní zákon specielní ustanovení. Je to předpis § 76, jenž připouští propůjčku povrchových měr na vyhražené nerosty ve starých opuštěných haldách, kde — aspoň zpravidla — bývají nahromaďovány anorganismy, činností lidskou již zpracované. Ať již ustanovení to lze chápati jako výjimku z pravidla § 3 odst. 1 hor. zák. o uložení v přirozených ložiskách, či jeho zákonnou interpretaci, že za nerosty uložené v přirozených ložiskách dlužno pokládati anorganismy v přírodě odložené i tenkráte, byly-li lidskou činností nějak přeměněny, vždy dlužno uznati, že anorganismy uložené ve starých opuštěných haldách a obsahující nerostné substance v § 3 odst. 2 hor. zák. vypočtěné, mají povahu nerostů vyhražených ve smyslu odst. 3 téhož zák. ustanovení. Že by pak struska st-lem odvážená takovéto nerostné substance neobsahovala, stížnost netvrdí.
Pak však právem mohl žal. úřad uznati, že dělníci st-lovi, kteří tyto vyhražené nerosty v povrchových měrách st-li, resp. jeho právní předchůdkyni propůjčených, ze starých hald dobývají — třebas se tak dálo způsobem sebe primitivnějším (§ 123 hor. zák.), — jsou zaměstnáni v hornictví ve smyslu § 2 zák. č. 242/22, a že proto podléhají pojistné povinnosti podle tohoto zákona.

Citace:

č. 10358. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 504-506.