NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 893.

Nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. a n. o amnestii.
Prominutí trestu vztahuje se též na spoluvinu (§ 5 tr. zák.) na trestném činu, jenž jest účasten amnestie a na nedokonané svádění (§ 9 tr. zák.) k takovému činu.
(Rozh. ze dne 26. června 1922, Kr I 869/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 22. června 1921, jímž byl stěžovateli uznáni vinným zločinem nedokonaného svádění k zločinu vyhnání plodu dle §§ 9, 144 tr. zák., zrušil však sám od sebe dle § 290 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu a sprostil obžalovaného z obžaloby. V tomto směru uvedl
v důvodech:
Obžalovaný uznán byl vinným zločinem nedokonaného svádění k zločinu vyhnání plodu dle §§ 9, 144 tr. zák., spáchaným v roce 1915, tedy před 28. říjnem 1918. Podle § 1 nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. a n. promíjí se trest, pokud nebyl ještě vykonán, všem osobám, které odsouzeny byly do dne 28. října 1918 včetně pro některý z činů v tomto § uvedených, mimo jiné také pro vyhnání plodu dle §§ 144—147 tr. zák. Prominutí trestu vztahuje se podle citovaného ustanovení také na nadržování všem činům trestným tamtéž uvedeným. Pojem »nadržování« sluší zde vykládati ve smyslu nejširším, takže pod něj spadá i návod, pomáhání, spoluvina a účastenství dle § 5 tr. zák. a nedokonané svádění dle § 9 tr. zák. Nebylo-li pro trestné činy, uvedené v § 1 cit. nařízení, trestní řízení zahájeno, nemá býti zahájeno vůbec; bylo-li zahájeno, má býti zastaveno, nejde-li o řízení právoplatně již ukončené a obnovené k návrhu obviněného. (§ 2 cit. nařízení Národního výboru.) Nedbaje těchto předpisů zahájil nalézací soud v roce 1919 proti obžalovanému řízení pro čin, spáchaný před 28. říjnem 1918, na který vztahují se shora uvedená ustanovení o amnestii. Tím porušil soud v neprospěch obžalovaného zákon v ustanovení § 281 čís. 9 b) tr. ř., neboť přehlédl, že jsou tu okolnosti, které vylučují jeho stíhání. Ač obžalovaný tohoto důvodu zmatečnosti neuplatňoval, byl rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem shora uvedeným, po rozumu ustanovení § 290 tr. ř. z úřední moci jako zmatečný zrušen a obžalovaný dle § 259 čís. 3 z obžaloby pro tento zločin sproštěn.

Citace:

č. 893. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 357-358.