Authors:
= Váž. civ., 2 (1920)
PDF

Čís. 668.


Kupitel může žalovati pouze o dodání zboží, nikoli však o to, by prodatel přísežně vyjevil (čl. XLII. uvoz. zák. k с. ř. s.), kde nedodané zboží jest.
(Rozh. ze dne 14. září 1920, Rv II 148/20.)
Žalující firma koupila od žalované firmy různé druhy látek. Když žalovaná zdráhala se jí zboží dodati, tvrdíc, že je již jinam prodala, domáhala se žalující, by žalovaná přísežně vyjevila, kde nedodané zboží, jež v žalobě podrobně uvedla, jest, tvrdíc, že je má žalovaná na skladě, vyčkávajíc stoupnutí cen. Žaloba byla soudy všech tří stolic zamítnuta, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podmínkou žaloby vyjevovací dle čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s. jest, aby žalobce byl v nejistotě ohledně jmění, jež vyjeveno býti má. Ale tato podmínka, která se zvláště zjevně podává z ustanovení posledního odstavce cit. článku a vůbec z povahy věci a intence ústavu, tu docela chybí. Žalující už v žalobě specifikuje dopodrobna zboží, jehož vyjevení se domáhá. Není tu tedy třeba přísežného vyjevování žalovanou stranou. Žalující může proto žalovati na dodání zboží dle udání koupeného a, vymůže-li rozsudek, vésti potom exekuci (§ 346 ex. ř.), a teprv tehdy, nebude-li zboží toho druhu u žalované nalezeno, žádati vyjevovací přísahu dle § 47 ex. ř. Tento zákonem předepsaný postup nelze také obcházeti žalobou o vyjevovací přísahu. Žádá-li žaloba, aby žalovaný vyjevil, kam své zboží prodal a dodal a zač, žádá za vyjevení jeho obchodního tajemství, k čemuž on povinen o ona oprávněna není.
Citace:
č. 3697. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 711-713.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).