NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15959.

Objektivně bezprávného činu se ještě nedopouští, kdo jen spolupůsobí při porušení smlouvy sjednané mezi třetími osobami (kdo kupuje věc již jinému prodanou).
Kupuje-li kdo věc, o níž ví, že již byla prodána jinému, jedná proti dobrým mravům a odpovídá prvnímu kupiteli za škodu, jednal-li v úmyslu tomuto kupiteli škodu způsobiti.
(Rozh. ze dne 23. března 1937, Rv I 1076/35.)
Prvý žalovaný Antonín E. starší (otec žalobcův) sjednal se žalobci Antonínem E. mladším a Josefem E. (syny žalovaného) dne 20. dubna 1934 před notářem Dr. O. H. trhovou smlouvu, kterou jim prodal pozemek č. kat. 978 ve vložce č. 24 katastrálního území N. V. za 5000 Kč splatných v týdenních splátkách 20 Kč týdně, při čemž kupní dobírka měla býti zajištěna na prodané nemovitosti; jmenovaný notář ohlásil sjednanou smlouvu bernímu úřadu v H. L. za účelem vyměření poplatků. Za tři dny poté, dne 24. dubna 1934, prodal žalovaný týž po- zemek druhé žalované za 6000 Kč, a to v téže notářské kanceláři před notářem Dr. O. H., který poučil prvého žalovaného o majetkoprávních následcích jeho jednání a zpravil druhou žalovanou o tom, že pozemek shora uvedený byl již prodán žalobcům. Tato později ujednaná smlouva byla pak i knihovně provedená. Žalobci se proto domáhají na obou žalovaných náhrady škody, opřevše žalobu proti druhé žalované (kupitelce pozemku žalobcům již před tím prodaného) o to, že jim způsobila škodu úmyslně, vědouc, že uzavřeli již dříve kupní smlouvu s prvním žalovaným a že porušeními této kupní smlouvy budou žalobci zkráceni ve svých právech. Soud prvé stolice vyhověl žalobě proti oběma žalovaným. Odvolací soud potvrdil rozsudek stran žalobce Josefa E. proti prvému žalovanému, jinak žalobu obou žalobců zamítl, a to proti druhé žalované v úvaze, že se žaloba opírá o porušení smlouvy a že druhá žalovaná, která nebyla vůbec ve smluvním poměru se žalobci, se nedopustila porušení smluvního závazku.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu další jednání a nové rozhodnutí a uvedl v otázce, o niž tu jde v
důvodech:
Předpoklad odvolacího soudu, že žaloba proti druhé žalované byla opřena pouze o porušení smluvního závazku, odporuje spisům. Žalobci tvrdili jíž v žalobě, že žalovaná jim způsobila škodu úmyslně, vědouc, že uzavřeli již před tím kupní smlouvu s prvním, žalovaným a že porušením této smlouvy budou ve svých právech zkráceni. Neopřeli tedy žalobci žalobu proti druhé žalované o porušení smlouvy, nýbrž o to, že se dopustila bezprávného jednání po případě že jim úmyslně způsobila škodu. Žalobci ovšem netvrdili výslovně, že jim druhá žalovaná působila škodu »obmyslně« (»absichtlich«), nýbrž použily výrazu »úmyslně« (»vorsätzlich«). V té příčině nelze však přednes žalobců vykládati příliš úzce, poněvadž patrně chtěli vyjádřiti, že jim škoda byla způsobena »zlým úmyslem« podle § 1294 obč. zák., tedy »vědomě a s vůlí«. Jest prot zkoumati, zda se druhá žalovaná dopustila jednání, jež by pro ni podle zákona (§ 1295, odst. 1 a 2, obč. zák.) mělo v zápětí povinnost k náhradě škody. První odstavec § 1296 obč. zák. se vztahuje na odpovědnost za jednání (opominutí) příčící se právnímu řádu, odstavec druhý, vsunutý III. dílčí novelou k obč. zák., stanovil nový důvod odpovědnosti za činy příčící se dobrým mravům (srv. Ehrenzweigův System obč. práva 1928 II/1, str. 622). Nejvyšší soud nesdílí názor prvního soudu, že se dopouští objektivně bezprávného činu, kdo spolupůsobí při porušení smlouvy uzavřené mezi třetími osobami, tedy, jako v souzeném případě, kdo kupuje věc již jinému prodanou, poněvadž tím se neprohřešuje proti určité zákonné normě (srv. Ehrenzweig II/1, str. 292 a násl. a str. 624 a rozhodnutí Sb. Gl. U. n. ř. č. 2613). Podle § 1295, odst. 2, první věty, obč. zák. odpovídá však za škodu také ten, kdo ji způsobil obmyslně způsobem příčícím se dobrým mravům. Kupuje-li někdo věc, o níž ví, že již byla prodána jinému, zajisté jeho jednání se příčí dobrým, mravům (viz Ehrenzweig l. c., str. 624), a jedná-li tak v úmyslu, aby prvnímu kupiteli způsobil škodu, odpovídá za tuto škodu, S tohoto hlediska jest sporný případ posouditi stran druhé žalované, a ježto v té příčině dosud odvolací soud o úmyslu žalované nic nezjistil, bude mu zkoumati, zda lze zjistiti na základě dosud provedených důkazů skutkové předpoklady pro posouzení otázky, zda druhá žalovaná způsobila žalobcům škodu úmyslně (obmyslně), a kdyby neshledal jednání nebo průvodní řízení v tom směru dostatečným, bude na něm, aby řízení náležitě doplnil.

Citace:

Čís. 15959.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 388-390.